Čtyřletá snaha tedy přinesla svůj výsledek, protože schodek tuzemských financí klesal opravdu rychlejším tempem než ve většině okolních zemí. Objevily se však vedlejší nežádoucí účinky, které zabránily ministru Fischerovi, aby po výsledcích rozpočtu na rok 2013 slavil. Ty vedlejší účinky přitom zasáhly tuzemskou ekonomiku, a tím i celou společnost vážněji, než úspěch se snížením deficitu.

Ani zdejší vlády netvrdily, že pokles rozpočtového schodku může být účelem sám o sobě. Podle ekonomických teorií, které vznikly počátkem roku 2010 pod vlivem řecké krize, mělo snížení schodku zlepšit důvěryhodnost zadlužených zemí, a tím přilákat víc investorů. A investice měly zajistit ekonomický růst.

Bohužel Česká republika může sloužit jako ideální příklad toho, že zmíněná teorie nefunguje, přinejmenším nefunguje v zemích, které se nedostaly do stejně extrémní situace, v jaké bylo před lety Řecko. Větší zahraniční investice se neobjevila, a dokonce i reinvestice starších investorů začaly klesat.