V Česku takového vůdce k dispozici nemáme, i když se ho mnozí snaží objevit v Miloši Zemanovi, Andreji Babišovi, případně Tomio Okamurovi. To však neznamená, že se Česko k východoevropskému trendu vůbec nepřipojilo. Dokonce by se dalo říci, že se cestou k silnému a populistickému státu vydalo i bez jediného vůdce.  

Svědčí o tom chování sněmovny v uplynulém týdnu. Poslanci se zatím spíše seznamují s novým prostředím, přesto už začali hlasovat o jednotlivých zákonech. Právě z toho, na co se soustředili nejdříve, jsou vidět priority celé politické elity.   

Pochopitelně se najdou zákony, které chtějí pomoci jednotlivým společenským skupinám, konkrétně penzistům porostou rychleji důchody, zemědělci dostanou zpátky zelenou naftu. Především s vyššími penzemi se dá souhlasit, i když člověk není důchodce, přesto jsou také dokladem, že nová politická reprezentace hodlá získat popularitu právě tímto způsobem.  

Zajímavější jsou dva jiné zákony, které vznikají v rámci tažení za snadnější stavbu dálnic a proti zneužívání dávek v hmotné nouzi majiteli předražených ubytoven. V obou případech se posiluje státní dohled nad společností a to do značné míry samoúčelně, jen aby nějaký dohled byl.  

Pokud je o dálnice, ve sněmovně se prosazuje novela, která by umožnila snadnější vykupování a vyvlastňování pozemků pro dálnice. Poslanci předem upozorňují, že se příštím zákonem znemožní občanům zasahovat do správních řízení, která mají za úkol stavbu dálnic umožnit.  

Hledá se tedy cesta, jak řešit letitý problém a navrženým řešením je posílení státních pravomocí. Samozřejmě existují i jiné možnosti, třeba odstranit pravou příčinu, proč se dálnice v Česku nedají stavět.   

Dopravní stavby se dlouhodobě nepřipravují, neexistuje o nich dostatečně otevřená diskuse, úředníci dělají v přípravě staveb zásadní chyby. Poslancům je však sympatičtější pevná ruka státu, která by měl zatočit se zlotřilými majiteli pozemků a členy občanských spolků, kteří stavbu zdržují.  

Se zneužíváním sociálních dávek je to podobné. Během krize vyrostl počet lidí v hmotné nouzi, stát i města zároveň zrušily nabídku sociálního bydlení, kterou svěřili zavedením příspěvku a doplatku na bydlení majitelům realitních firem. Náklady na sociální bydlení strmě rostou. Sněmovna se opět zabývá důsledkem, tedy tím, jestli podnikatelé zajišťující sociální bydlení neúčtují příliš velké částky. Příčinu, tedy vysoký počet lidí bez přístřeší a neschopnost sociálního systému jim pomoci, nechávají stranou.  

Touha po silné ruce je v zásadě požadavkem zjednodušit svět, který je tak složitý, že se mu bez určité námahy nedá rozumět. Dá se pochopit, že to neumějí ani poslanci, kteří jsou zpravidla ve svých funkcích jen pár měsíců. Neměli by však z toho důvodu příliš pospíchat při přijímání prvních důležitých zákonů.