Proto není divu, že se snaží zpochybnit legitimitu soudu jako takového. A označuje svou úplatkářskou kauzu za monstrproces. Zní to až tragikomicky. Rath jako Milada Horáková. Smích. A děs. 

Přesto může mít středočeský exhejtman obžalovaný z korupce svým způsobem pravdu. Samozřejmě ale jinak, než si myslí.

Technika hraní si na politického vězně není nikterak inovativní. Nejen každý korupčník, ale i každý opilec či násilník se považuje za oběť libovolného režimu. Je možné, že své historce věří i David Rath. Sofistikovaný sebeklam nebývá zřídkavým jevem. 

Každý z nás nakonec nepochybně zná někoho, kdo se dal v uvozovkách „koupit“ a přesvědčil sám sebe, že to vposledku udělal pro dobrou věc. U osob vybavených bájnou lhavostí je to pak obzvlášť snadné. Konstruktér nemůže být v realitě, kterou si sám konstruuje zápornou postavou.