Politici se mění v jakýsi sbor protřelých profesionálů, nastrkující před sebe populární osoby či odborníky. Je to karikatura naplnění ideálu Václava Havla o nepolitické politice. Karikatura jednak proto, že ji realizují samy partaje, vědoucí, že jim nikdo nevěří. A také proto, že smyslem instalace expertů na nejvyšší místa je jen zakrýt podstatu.  

Česká politika je v lepších případech prázdná, v horších zločinná - a tak v pudu sebezáchovy hledá fíkové listy. Podobá se výrobku, který sice není k jídlu, ale zato má krásný obal. Narychlo nalakovanému vraku v autobazaru, anebo (hrubě) navoněné zdechlině.  

K věci patří, že se „fíkové listy“ někdy vzbouří, jako to udělal Bohuslav Svoboda, z něhož si pražská ODS chtěla vyrobit zástěnu pro pokračující kšefty - nebo Jan Švejnar, kterým chtěla ČSSD zakrýt svou personální prázdnotu v prezidentské volbě. Odmítli ze sebe dělat šašky a každý se po svém vydal vlastní cestou, nikoli bez šance na úspěch.  

Jenže to jsou jen výjimky, které předpokládají extrémně silné osobnosti. Z druhé strany politika fíkového listí likviduje politiku jako takovou. Osobně znám několik lidí, kteří dostali nabídky na vysoké pozice, přední místa na kandidátkách, leč včas rozpoznali, co se po nic bude chtít, totiž aby se hezky usmívali do kamer a neviděli, co se skutečně děje. Tudíž odmítli.  

Česká stranická politika zůstává i dva roky po volební kroužkovací revoluci uzavřenou oligarchickou strukturou, která budí u většiny společnosti až instinktivní odpor. I proto budeme mít za rok téměř jistě nestranického prezidenta, ovšem ne ve smyslu havlovském, s pevným konceptem a svébytnou politickou filosofií, nýbrž právě jen jako vedlejší produkt situace.  

Fischerovská a švejnarovská „nestranickost“ je totiž stejně prázdná jako stranickost partají. Jejím obsahem je právě jen vnějškový odpor ke stranám, vlastní obsah nemá. Nebo snad znáte nějaký silný názor některého z těchto mužů na cokoli? I oni jsou jen karikaturou nezávislosti.  

Ale zpět ke stranám. V původním smyslu mají artikulovat zájmy skupin lidí a země jako celku. Většinu času se ovšem zabývají jen zájmy svými, tedy maximalizací mocenských požitků. Na to, kvůli čemu je volíme, si stále častěji najímají externisty.  

Otázkou je, jak dlouho může tahle politická varianta švarcsystému vydržet bez úplné likvidace podstaty demokratické politiky. Sto tisíc lidí na Václavském náměstí a nejrůznější mimo demokratické iniciativy dávají tušit, že odpočítávání už začalo.