Tlak na předsednictví bude s postupem podzimu ještě narůstat, a to nejen kvůli energetice, ale také kvůli nepředvídatelnému chování Ruska, kterému se vojensky nedaří na Ukrajině.

Česká republika měla na začátku svého druhého předsednictví Rady EU relativně komfortní pozici. Navzdory bezprecedentní politicko-bezpečností situaci v Evropě se toho od Česka příliš nečekalo. Vlivem nízké reputace, kterou ČR v EU zajistil předchozí kabinet Andreje Babiše (ANO), ale také naši pozici ovlivňovaly objektivními faktory. Těmi jsou velikost země a s tím související její reálná síla v EU či nedostatek času pro přípravu nové vlády. Česko se tak nacházelo v situaci, kdy mohlo jen překvapit.

V tomto kontextu je zatím české předsednictví velmi úspěšné. Jednání v Radě EU probíhají hladce. To ale příliš překvapivé není, protože diplomaté na Stálém zastoupení České republiky při EU jsou zkušenou špičkou evropské vrstvy české státní správy. Daří se ale také politikům. Ministři a ministryně, kteří řídí jednotlivé formace Rady, přistupují k předsednictví vážně, nepodceňují ho a také oni vytváří velmi profesionální dojem.