Jelikož bývá tato zkreslující charakteristika používána i pro popis současné měnové politiky ČNB, považuji za potřebné uvést věci na pravou míru.

Pro tento účel si ale musíme nejprve objasnit, co vlastně jsou a co naopak nejsou peníze, připomenout si jejich obvyklou definici i to, jak a kde vznikají a jak s tím vším souvisí měnová politika.

Penězi, nebo též peněžní zásobou, se v moderních ekonomikách obvykle rozumí souhrn hotovostního oběživa vydávaného centrální bankou, které se nachází v rukách domácích nebankovních subjektů, a vkladů těchto subjektů u tuzemských bank. Rozvoj bankovního systému a technologický pokrok však vedly časem k tomu, že je dnes většina peněz a finančních transakcí bezhotovostních. Hotovostní peníze (bankovky a mince), na jejichž emisi má centrální banka výhradní monopol, jsou proto na relativním ústupu. Ale to spíše jen tak na okraj.

Množství peněz v oběhu

Bezhotovostní peníze, neboli vklady firem a domácností u bank, jsou v moderní době tvořeny úvěrovou činností těchto peněžních ústavů, které poskytnutím úvěru svému klientovi v tentýž okamžik vytvoří depozitum ve stejné výši. To pak žije dál svým životem, dokud nezanikne například tím, že daný subjekt svůj úvěr u banky splatí. Vývoj úvěrů, vkladů a celé peněžní zásoby pak souvisí s celkovým objemem transakcí v ekonomice, výší klientských úrokových sazeb a dalšími fundamentálními faktory, které vstupují do rozhodování domácností, podniků a bank ohledně optimální tvorby a držby peněz. Množství bezhotovostních (i hotovostních) peněz v oběhu se průběžně přizpůsobuje potřebám ekonomiky. Peníze tak obsluhují plynulý oběh zboží, služeb a kapitálu, aniž by je centrální banka přímo usměrňovala. Ano, je to skutečně tak! Množství peněz v oběhu není nástrojem měnové politiky centrální banky, a to ani množství těch hotovostních, které centrální banka sama vydává. Platí však, že objem transakcí a peněz vytvořených v ekonomice odráží mimo jiné nastavení nástrojů měnové politiky, tedy úrokových sazeb a měnového kurzu. Tyto své nástroje nastavuje centrální banka naopak zcela záměrně a systematicky, a to za účelem dosahování svého zákonného mandátu. Tím je v případě ČNB péče o cenovou stabilitu, která je definována dvouprocentním inflačním cílem. Takto tedy ve zkratce funguje moderní měnová politika.