Právě tento vítězný ryk byl často tím posledním, co slyšely oběti ukrajinských nacionalistů ve válečných letech, než jim sekyra rozbila hlavu. Dlužno ovšem bývalému ministru zahraničí a dnes předsedovi zahraničního výboru Poslanecké sněmovny přiznat kuráž, že ve svém věku na cestu vyrazil.
Později ještě zamířili na Krym, v té době ještě formálně ukrajinský, poslanci Milan Šarapatka (Úsvit), Stanislav Berkovec (ANO) a Miloslav Soušek (ČSSD), aby se na vlastní oči přesvědčili o průběhu referenda o budoucím postavení poloostrova. Díky jejich osobnímu svědectví jsme se dověděli, že vyjádření vůle obyvatel Krymu proběhlo v daných podmínkách bez problémů. Jistě také díky těmto poslancům nebylo možné hanbatě šířit profanující zprávy.

Dnes ovšem z východu Ukrajiny dochází zprávy o průběhu kyjevské trestné výpravy proti Doněcku či Luhansku, které jsou zcela jiné. Plné krve nejen těch, kteří se na obranu postavili se zbraní v ruce, ale i civilního obyvatelstva. Při způsobu boje ukrajinské armády, která nasazuje i dělostřelectvo nebo raketové systémy či letectvo, tomu ani jinak zřejmě nemůže být. Je to ovšem hrozné v Evropě XXI. Století a v zemi, která chce formálně a snad i civilizačně patřit do Evropské unie.