Pomoc v Iráku, dokonce spojená i s vojenským zásahem a přítomností, je brána jako cosi samozřejmého. Je to správné, lidské životy musí být chráněny. Kdo viděl zpravodajské záběry o situaci jezidů a četl zprávy o jejich zabíjení a ba i pohřbívání zaživa, ten bude jistě stejného názoru. Že zasahují Američané? Vždyť to je vlastně jejich povinnost poté, co s koalicí ochotných Irák rozvrátili a nakonec nechali svému osudu. Poté, co vyhlásili křížovou výpravu proti Damašku a jeho sekulárnímu režimu, což uvolnilo stavidla pro zapojení mezinárodního islamistického terorismu. Mezi jinými i fanatiků z teroristického uskupení Islámský stát v Iráku a Levantě. V této chvíli jim ale náleží podpora.

Už stovky tisíc lidí opustilo své domovy na východě Ukrajiny. Podstatná část odešla do Ruska. Zkusme se vžít do pocitů lidí, kteří třeba v Doněcku nasedají do vlaku s taškami svého majetku a neví, zda se ještě někdy vrátí. Kdo by ale čekal na to, až na jeho dům dopadne balistická raketa, budou vybuchovat rakety systému Grad či granáty z minometů. Kyjevští bez problému ostřelují cokoli. Školku, domov důchodců, nemocnici, obytný dům. Navíc, zdá se systematicky, jsou lidé Donbasu odstavováni od přístupu k vodě, elektřině, potravinám.

Z Ruska na Donbas vyjel humanitární konvoj 280 nákladních vozů, který na východ Ukrajiny veze potraviny, dětskou výživu, vodu, léky, spací pytle. Situaci to nevyřeší, ale pomůže. Moskvě v této chvíli náleží podpora. Je nepochopitelné, že pomoc je diskutována a zpochybňována. Řada západních politiků se svými výroky a obviněními diskvalifikuje z lidské společnosti. Nebo také nepřímo odhalují, jak Západ sám pojímá humanitární pomoc? Je pro něj pláštíkem např. pro dodávky zbraní a ovlivňování konfliktu?

Lidský život i utrpení má stejnou „cenu“ v případě jezidů v Iráku či Rusů na Ukrajině nebo kohokoli jinde na světě. Poděkování, ale i podporu, si zaslouží každý, kdo přichází s humanitární pomocí. Špína je ten, kdo to zpochybňuje.

Publikováno se souhlasem vydavatele.