Petro Porošenko se stal ukrajinským prezidentem ve volbách, které v mnohém nepůsobí příliš důvěryhodně. Ponechme v té souvislosti stranou vše, co vyvolala tzv. revoluce sniperů a povšimněme si samotných voleb. Jistě zajímavě zapůsobily záběry průhledných volebních uren, ve kterých byly „do komínku“ složeny volební lístky. Hlasování se také nekonalo na celém území Ukrajiny, neboť kyjevští od počátku uchvácení moci vedou s východem země boj a momentálně na Donbas poslali trestnou expedici. Přesto pro západní politiky jsou volby v ažuru. Na druhou stranu ale Západ nehodlá uznat prezidentské volby v Sýrii, neboť režim v Damašku neovládá celé území země a volby se neuskuteční tam, kde vládnou islamistické teroristické bandy, podporované nejen konzervativními a totalitárními arabskými režimy , ale – světe div se – i některými zeměmi židovsko-křesťanské civilizace. Porošenko může být třeba i bastard, ale je ok, neboť je náš, jak zní jedna z konstant americké zahraniční politiky. Naproti tomu Bašár al-Asad, byť bojující s teroristy, v této chvíli náš není. Chce někdo ještě rukolapnější důkaz o dvojích metrech v politice EU, NATO, Spojených států? Chápeme vůbec, že takovouto politikou jde pod kytičky naše „oprávnění“ hodnotit cokoli?