Chápat vraždy a násilí, páchané ve jménu Alláha za extrémismus, terorismus a odchylku od normálu osobně považuji za zásadní omyl. Možná se pletu, ale tak to vidím.

Snažíme-li se srovnat s viditelnými projevy islámu na území naší civilizace, máme dvě cesty. Buď zkusíme pochopit jeho podstatu a vycházíme z jeho myšlenek, nebo jen registrujeme skutečné projevy chování islámu a jeho konkrétní dopady na neislámské prostředí, do kterého se islám dere. Ať zvolíme přístup zevnitř či zvenku, nakonec zjistíme, že nutně musíme poznat obě tyto stránky islámu, protože ve skutečnosti jde o ucelené, uzavřené učení, které nelze jaksi „porcovat“ a vidět jen z kontextu vytržené částečky. 

Naším základním nedostatkem při poznávání islámu je ta skutečnost, že vlastně neznáme svou pozici, svou civilizaci, svou historii a kulturu. Dokud nepochopíme, kdo jsme a jak jsme svého dnešního stavu dosáhli, jak jsme se dopracovali na dnešní úroveň, pak nepochopíme ani žádnou jinou civilizaci, kulturu. Pod termín civilizace zahrnuji společenství lidí, které něco spojuje – a není to jediná věc, je jich celý široký rejstřík. Je až s podivem, že různé civilizace lze poměrně snadno ztotožnit s různým náboženstvím, vírou. V zásadě dnes vidíme civilizaci islámskou, hinduistickou, konfuciánskou, budhistickou, křesťanskou a jistě bychom mohli jmenovat další. Náš problém spočívá v tom, že svou civilizaci – v zásadě katolickou a protestantskou – dnes náhle považujeme z nějakého důvodu za přítěž, neužitečnou a až škodlivou, vidíme ji jako něco, co světu ani nám nepřineslo nic užitečného. Celou historii naší civilizace považujeme jen za trestuhodné provinění na ostatních civilizacích. Tento mimořádně hloupý a nezodpovědný názor nemůže přinést nic jiného, než zánik naší kultury a civilizace, smrt našich dětí a vnuků a z dlouhodobého hlediska to nic dobrého nepřinese ani těm ostatním kulturám a civilizacím.