U Miloše Zemana nás to teprve čeká, ale jeho šance pociťujeme už nyní. Uchází se o funkci hlavy státu a hromadí značné preference, takže je velmi pravděpodobné, že se probojuje do druhého, tedy konečného volebního kola. Václav Klaus cloumá naší politikou už dnes. Klade závažné překážky současné vládě a ještě víc největší vládní straně, kterou kdysi založil. Znevážil vládní návrh na zvýšení DPH. Zmobilizoval tím v ODS skupinu rebelů, která nejspíš své straně ještě řádně zatopí. Vhání premiéra do úzkých. Ten si – zřejmě na usmířenou – osvojil klausovskou rétoriku, když si zahoroval proti „dalajlámismu“, ale nezdá se, že by si tím stávajícího prezidenta udobřil. Ten se takovýchto sabotáží pravicových vlád dopouští už dlouho, ale nyní si vybral velmi choulostivou situaci, kdy není vůbec jasné, zda a jak to vláda nebo ODS přežije.

Abych nezapomněl: naposled se vyjádřil velmi neuctivě o prohibici, aniž by prozradil, jaké opatření by pokládal za vhodné.

Oba pánové mají leccos společného. Na prvním místě je to kouzlo osobnosti, neboli – jak jsme se naučili říkat – „charisma“. Oba mají rozpínavé Ego (to znamená, že nejsou autokritičtí). Oba touží po vlivu a moci a dovedou mnoho lidí sugestivně přesvědčit, že jsou k tomu povoláni.