Kauza profesora Martina Putny má pozadí. Osobní antipatie prezidenta republiky nejsou jeho jedinou součástí. Ve hře je i rozšířená představa o společenské úloze vysokoškolského profesora. Nositel této hodnosti měl u nás vysokou prestiž. Když v 19. století vznikaly české vysoké školy, chtěly se vyrovnat těm německým i evropským.
Foto:
Repro ČT
Popisek: profesor Martin C. Putna
reklama
Český vysokoškolský profesor se stal respektovaným zosobněním naší vzdělanostní úrovně, vlastně pokračovatelem národních buditelů. Kromě odborné úrovně patřila k jeho roli i důstojnost, ba i vznešenost. Osobnosti našich profesorů tomu vcelku odpovídaly. I za první republiky. Jejich jmenování hlavou státu bylo nejen rituálním, ale i faktickým stvrzením stavu věcí.
Reálný život se pak ubíral jinými cestami. Nacisté nám zavřeli vysoké školy a mnoho profesorů skončilo v koncentráku. Původní představu o jejich společenském významu to posílilo jen na čas. Poúnorové čistky zavedly jiné poměry a od představitelů vysokého školství se vyžadovala loajalita k novému režimu. Ne všichni se tomu podrobili zcela, ale mnozí ano. Po jistém uvolnění v 60. letech přišla nová vlna čistek, normalizačních. Zejména v humanitních oborech. Prezidenti republiky se měnili, ale požadavek politické loajality i jmenovací rituál trval. Trvali na něm i akademici. A veřejnost na to byla zvyklá. Listopadovým převratem se tento stereotyp nezměnil. Změnily se však poměry ve vysokém školství, což naše veřejnost už tolik nevnímá.
Vznikla řada nových vysokých škol, i problematických. Některé s podnikatelským záměrem. I těm zavedeným nastaly nové starosti. S financováním. Objevil se typ profesora mnohoobročníka. Pedagogický étos vysokoškolského profesora už není samozřejmým předpokladem. Je věcí individuální volby. Představa důstojného a státotvorného představitele akademického světa však přetrvává. Už bez opory v realitě. Asi ji sdílí i Miloš Zeman. Nu, a Martin Putna se jí vymyká. Měli bychom si na to zvyknout.
Komentář zazněl v pořadu Názory a argumenty na Českém rozhlase Plus. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Předpokládám, že stejně jako mě i vám přijde šílený její nový návrh, podle kterého by děti jakéhokoli věku mohly projít neomezeně změnou pohlaví, terapie ke kontrole tohoto rozhodnutí by přitom byly zakázané. Můj dotaz ale zní, je nějaká možnost, jak můžeme jako lidi s EK něco udělat? Podle mě jsme ...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.