Petr Příhoda: Kolik svobody na internetu?

16.02.2012 21:28

Služeb internetu užívám skrovně. Nebrouzdám, nechatuji. Do sociálních sítí nevstupuji. Proto jen jako mlčenlivý divák sleduji dění v kyberprostoru, které se mi před očima mění málem ve válečný konflikt. Jeho startovním bodem bylo úsilí o prosazení autorských práv. To přerostlo v boj o svobodu projevu.

Petr Příhoda: Kolik svobody na internetu?
Foto: Martin Kovář
Popisek: Počítač, internet, klávesnice. Ilustrační foto.

Do hry vstupují otázky etické, právně filozofické, ba i kriminologické a kriminalistické.

Nerespektování autorských práv ve světě internetu je všeobecně známé. Ocitnout se tam může cokoli a cokoli lze tzv. stáhnout. Práva autorů, jejichž díla se tam ocitají bez jejich přičinění, ignorovat nelze. „Hoden jest dělník mzdy své“ je samozřejmý morální imperativ.

Právní řád, který vytváří státní moc, by měl chránit jakési minimum morálky, je-li to v jeho silách. – Někdy to v jeho silách není. Např. morálka velí, že lhát se nemá (snad jen s výjimkou netypických situací, např. při výslechu na StB). Právní řád ale není schopen odlišit pokaždé pravdu od lži. Proto lež raději nestíhá; s výjimkou lhaní svědka před soudem. Podobně se nevyslovuje k manželské nevěře, i když je cizoložství morálně nepřijatelné. Zákon prostě na některé věci bohužel nemá.

Zákon ovšem nemůže couvnout před tím, že některé delikty jsou příliš rozšířené. Mnozí lidé kradou. Prý skoro všichni. S tím se zákon smířit nemůže. Krádež je ostatně doložitelná. Lze doložit i nedbání autorského práva, které je vlastně krádeží? Prý ano. Tak soudí dokument zvaný ACTA. Jeho uvedení v život však znamená v podstatě cenzuru internetového dění.

ACTA je zkratka pro anglický termín „obchodní smlouva proti padělatelství“. Známější, i když méně přesné je její zaměření „proti internetovému pirátství“. Smlouva chce mít i trestněprávní dopad. – Ta snaha narazila na energický odpor těch, pro které je internet důležitou součástí života. Obávají se, že cenzurní zásah do dění na webu razí cestu zásahům dalším, což vposledku ohrozí svobodu projevu, která je tím imponujícím kouzlem, jímž se internet vyznačuje. Plynou z něj nesporná dobrodiní. Žádný neřád nelze utajit. Všichni se dovědí o všem, pokud chtějí. Pomocí internetu lze mobilizovat protest proti zločinu, který chtěl být skryt. – Lze jím také šířit dětskou pornografii. Nebo návod, jak doma sestrojit výbušninu nebo jak znemožnit někoho, kdo je z nějakých důvodů někomu nepřijatelný. Lze tomu čelit zákonem? Je to – vzhledem k samotné povaze internetu – technicky možné? O to právě jde.

Odpůrci zmíněného opatření jsou anonymní. Nasazují si masky. U nás např. uveřejnili seznamy členů jedné poltické strany. Nemyslím, že by tím ohrožovali jejich zdraví nebo život. Spíše chtěli ukázat, co dovedou.. V podstatě jde o vyhrožování. O vyhlášení boje, o němž není jisto, zda má nějaká pravidla. Je to boj vedený z úkrytu. Cílem mohou být počítačové sítě, na nichž závisí chod celých resortů, ba i celého státu. Je taková strategie eticky přijatelná? Domnívám se, že spíše ne.

Sama smlouva ACTA však má kazy nejen kosmetické. Není jasné, kdo všechno stojí za jejím vypracováním a které instituce ji mají dozorovat. Připojilo se k ní mnoho států, ale schválili ji v Tokiu vládní zmocněnci s nejasným mandátem. Neprošla veřejnou diskusí a zatím ani rozpravou v zákonodárných sborech. Trpí tedy tzv. demokratickým deficitem.

Zákonem by se mohla stát až po parlamentních ratifikacích. Ale státy, které se k ní připojily, odmítají ratifikaci jeden za druhým. Odradily je protestní akce anonymů? Anebo její nedokonalost? Nevím, možná obojí.

Napadá mě takovýto obraz: představte si, že přijedete do velkoměsta. Svá zavazadla nedáte do úschovny, ale vydáte se s nimi do rušných ulic, odložíte je na chodník a jdete si prohlédnout zajímavou pamětihodnost. Kufry vám asi někdo odcizí. Platí sice mravní norma, že se krást nemá, ale zákon tomu nedokáže zabránit.

Právo je třeba ctít, i to autorské. Jen si nejsem jist, zda je při současném rozvoji internetu možné upravit jeho provoz zákonem a jeho působnost vymáhat. Přesto bychom na to rezignovat neměli. Smlouva ACTA však při své nedokonalosti vyvolala tolik masových emocí, včetně citových alergií, že bude obtížné vypracovat solidnější text. Snad by bylo schůdnější nezačínat generálním útokem, ale kultivovat internet krůček po krůčku podle tématického zaměření jeho obsahu. 

Publikováno se svolením vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

Sexuální násilí

Jak se v praxi bude dokazovat, jestli byl k souloži udělen souhlas či nikoliv? Nemám nic proti tomu, že jste změnili zákon, ale k čemu to v praxi bude? Co když jedna si budou strany v tom, zda byl udělen souhlas či nikoliv protiřečit?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Žák: Problémy Ústeckého kraje mi nejsou a ani nemohou být lhostejné

10:49 Zdeněk Žák: Problémy Ústeckého kraje mi nejsou a ani nemohou být lhostejné

Jsou totiž stejně jako kdekoliv jinde v naší vlasti výhradně důsledkem nekompetentní správy věcí veř…