Do hry vstupují otázky etické, právně filozofické, ba i kriminologické a kriminalistické.

Nerespektování autorských práv ve světě internetu je všeobecně známé. Ocitnout se tam může cokoli a cokoli lze tzv. stáhnout. Práva autorů, jejichž díla se tam ocitají bez jejich přičinění, ignorovat nelze. „Hoden jest dělník mzdy své“ je samozřejmý morální imperativ.

Právní řád, který vytváří státní moc, by měl chránit jakési minimum morálky, je-li to v jeho silách. – Někdy to v jeho silách není. Např. morálka velí, že lhát se nemá (snad jen s výjimkou netypických situací, např. při výslechu na StB). Právní řád ale není schopen odlišit pokaždé pravdu od lži. Proto lež raději nestíhá; s výjimkou lhaní svědka před soudem. Podobně se nevyslovuje k manželské nevěře, i když je cizoložství morálně nepřijatelné. Zákon prostě na některé věci bohužel nemá.

Zákon ovšem nemůže couvnout před tím, že některé delikty jsou příliš rozšířené. Mnozí lidé kradou. Prý skoro všichni. S tím se zákon smířit nemůže. Krádež je ostatně doložitelná. Lze doložit i nedbání autorského práva, které je vlastně krádeží? Prý ano. Tak soudí dokument zvaný ACTA. Jeho uvedení v život však znamená v podstatě cenzuru internetového dění.