Nevím přesně, kolik je to let, co s tímto návrhem přišel Josef Lux. (Zemřel v roce 1999). Ani dnes mi není úplně jasné, proč nebyl jeho námět přijat. Snad že neodpovídal zdejší vžité praxi. Nebo že naše politiky a žurnalisty tento typ kriminality kupodivu netížil. Možná i proto, že původcem návrhu byl lidovec, dokonce předseda strany, která se těší jen omezenému zájmu médií a veřejnosti. Snad i jistému despektu. Jak vidno, Luxův návrh byl prozíravý, jinak by se k témž řešení současná vláda nepřiklonila. – Nechci se však zabývat kriminalitou, ani legislativou. Zajímá mě strana, která se i v dnešním Česku hlásí ke křesťanství.

Za první republiky měla celkem slušnou pozici. Tehdejší politické spektrum bylo zajímavé. Nejvíc hlasů v zemi České získávali národní socialisté, v zemi Moravskoslezské lidovci a na Slovensku Hlinkovi luďáci. Celorepublikově byli ale nejsilnější agrárníci. – Byly tu čtyři strany hlásící se ke křesťanství. Kromě Šrámkových lidovců němečtí křesťanští sociálové, slovenští luďáci a maďarská křesťanská lidová strana. Nikdy netáhli za jeden provaz. Křesťanství nebylo pojítkem. Rozhodovalo národní cítění. Naši lidovci byli navíc státotvornou oporou Hradu. Mons. Šrámek byl za války předsedou londýnské vlády.

Po válce byly obnoveny jen některé strany. KSČ plnila Stalinovy pokyny a ty ostatní české se ocitly v její pasti zvané Národní fronta. I lidovci. Jejich Helena Koželuhová na to otevřeně upozornila, ale Šrámek ji vyloučil. KSČ měla ve všech stranách své agenty a ti provedli v únoru 1948 vnitrostranické převraty. Vedoucí představitelé odešli do exilu, anebo skončili v kriminálech. Sociální demokracie byla nucena splynout s KSČ. Národní socialisté a lidovci dostali nová vedení a stali se pasivními statisty. Vyčítat jim národně-frontovní minulost není spravedlivé.