Ta dokonce podezírá měsíčník Krušnohor, který se problémům v lokalitách s velkým zastoupením cikánů a nepřizpůsobivých soustavně věnuje a čtenáře o vývoji v nich informuje, že situaci nadmíru dramatizuje a je neobjektivní.

Proto redakce vyzvala čtenáře, aby jí poslali dopisy, v nichž popíší svoje konkrétní zkušenosti ze soužití s cikány a nepřizpůsobivými. Texty s konkrétními příběhy hodlá vydavatel periodika, jímž je Stavební bytové družstvo Krušnohor Most, předat Agentuře jako „dioptrické brýle“ napravující oční vadu jejích pracovníků.

ZÁJEM ČTENÁŘŮ

Iniciativa měsíčníku Krušnohor se setkala se zájmem čtenářů. Redakce dostává denně několik dopisů s příběhy ze života. Čtenáři v nich popisují konkrétní zkušenosti z kontaktu s cikány a nepřizpůsobivými.

V první várce zveřejnil Krušnohor na pěti tiskových stranách deset prvních příběhů.

Má ale i negativní zkušenost. „Víme, že spousta lidí se hodně bojí – a proto raději nepíšou. Obávají se napadení agresivními cikánskými jedinci, když by byla prozrazena identita autora příspěvku,“ uvedla redakce v článku čtenářům. Z uvedené obavy proto nejsou publikované příspěvky označené jménem a příjmením pisatelů, redakce připojuje k příspěvkům zcela obecný „podpis“, jenž znemožňuje identifikaci autora.

„Mnoho lidí raději volí formu osobního setkání v redakci či jinde anebo telefonický hovor. Také těchto reakcí si velice vážíme. Je jich opravdu hodně. Máme s nimi ale potíž. Nejsou hmotné, a tudíž je nemůžeme předat Agentuře pro sociální začleňování jako důkaz o tom, že její pracovníci jsou ti, kteří mají jiné vidění světa – a ne Mostečané, Litvínované a Mezibořané, kteří nazírají na svět zcela reálně a vidí v plné nahotě to, co je trápí. Proto ztrácejí optimismus a víru, že se něco konečně pohne kupředu a problémy se opravdu začnou řešit,“ sdělila redakce čtenářům.

Je určitě špatné, že tomuto dojmu bezvýchodnosti začínají podléhat i aktivní slušní a poctiví lidé. Jedním z nich je Josef Fiala, předseda petičního výboru společenství vlastníků jednotek ze Stovek. Pan předseda férově přiznal, že i on již uvažuje o tom, že problémovou lokalitu opustí, protože se v ní už nedá vydržet. Dokonce byl už také fyzicky napaden.

Stejnou myšlenku před časem vypustila z úst předsedkyně ze společenství vlastníků jednotek v bloku D3 v Litvínově-Janově Elvíra Šotolová. Už ji stačila uskutečnit. Na konci srpna se vzdala funkce, sbalila své věci a odstěhovala se do centrální části Litvínova. „Nedalo se to tam už vydržet,“ hořce poznamenala při odchodu z Janova.

Dá se v některých částech Mostu a Litvínova ještě vůbec normálně (slušně) žít? – ptají se mnozí místní obyvatelé. „Odpověď bychom měli hledat společně, tedy i ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování. Ta ale potřebuje zdejší život poznat reálně. Proto piště dál svoje příběhy o získaných zkušenostech s cikány a nepřizpůsobivými,“ připomněla čtenářům redakce Krušnohoru svoji výzvu.

ZKUŠENOSTI BĚŽNÝCH OBYVATEL

Dnes vás seznámíme s příběhy, které čtenáři Krušnohoru zaslali do redakce jako první. Připravte se na neveselé čtení.

Příběh č. 1: SEDÍ ZA ZAVŘENÝMI OKNY

Bydlím již 31 let v bloku 95, ale to, co se děje v posledních letech, se už nedá nazvat soužitím.

Trpíme neustálým hlukem, který začíná již v ranních hodinách a ustává až dlouho po půlnoci, obzvláště nyní v letních měsících. S tím je spojen i ustavičný nepořádek kolem domu, vytvářený nepřizpůsobivými občany, protože těm je zatěžko zajít k odpadkovému koši, i kdyby stál jen dva kroky od nich. Když je upozorníte na nepořádek, tak vám sprostě vynadají a zeptají se na to, cože vám je do toho.

Přijďte se podívat kolem 18. hodiny. Ještě, že to technické služby po nich ráno uklidí, jinak by to tady vypadalo jako v raném středověku. Soboty a neděle, když mohou lidé chodící do práce relaxovat, tak tito pracující sedí doma za zavřenými okny, protože kvůli řvaní, pískotu a výskání se okna nedají ani otevřít. Když se ozvete, tak se vám dostane „dobré rady“, že se máte odtud odstěhovat.

Přestože ve dvoře našeho bloku nejsou lavičky, tak se tu scházejí neidentifikovatelné existence, které na sebe řvou do oken, jako kdyby neměly zvonky. Jejich hloučky (asi tak 30 jedinců) postávají v průjezdu a pod prodejnou Večerka. Tyto existence brání lidem, hlavně starším, ve volné chůzi. Tlupa se rozpustí jen na chvíli, když vyjdou zpoza rohu policisté. Po jejich odchodu se vše vrací do původního stavu.

Přestože jsou tito lidé většinou sociální případy, hodně z nich chová psy, někteří i víc kusů psů. Při venčení samozřejmě po svých miláčcích nikdo neuklízí. Moc by mě zajímalo, kolik těch psů je hlášeno na úřadu a jestli s nimi chodí na veterinu.

Chtěla bych vědět, zda tento můj dopis bude mít nějakou váhu a zda se tento problém bude řešit, protože slibů politiků už bylo dost. Asi se budu muset obrátit jinam, třeba i do Štrasburku.

A to jsem vůbec neřekla, že jsem vlastníkem bytu a kvůli problémové lokalitě ten ztrácí na hodnotě.

(Žena ze Stovek)

Příběh č. 2: NOČNÍ MŮRA

Do Mostu jsem se přistěhovala v roce 1985 z Děčína. Důvodem mého přistěhování bylo následování manžela. Tehdy se mi město zdálo velice pěkné a čisté. Postupem času se však můj názor měnil a nyní lituji, že zde žiji. Toto město se stalo mojí noční můrou!

Bydlím v bloku 94. Věřte mi, že normální člověk je zde skutečně velmi nešťastný! Kdybychom mohli, nejraději bychom se odstěhovali. V 56 letech už však na hypotéku nedosáhnete a byty jsou zde neprodejné! Jsem asi hloupá, ale jednoduše nemůžu a vlastně ani nechci chápat naše politiky a všechny ostatní proč s tím, co se tady děje, nechtějí nic dělat!!!

Mě přece nezajímá to, co o nás říká celá EU, zastánci lidských práv a paní Šabatová. Oni nejsou ti, kteří zde musejí žít. Kdyby se jich to týkalo osobně, tak už dávno by tento problém byl vyřešen!!!

Donedávna jsem chodila do práce brzy ráno, a to i o sobotách a nedělích. Kolem domu postávali cikáni, kteří se vždy smáli tomu, že vy jdete do práce vydělávat jim na podpory a oni jsou ti, kteří se vracejí unavení ze zábavy a jdou spát!!!

A víte co? Oni měli pravdu! Jako prodavačka mohu posoudit a vím, co si oni všechno mohou dovolit nakoupit a nemusejí se ani nijak omezovat. Takové plné nákupní košíky se zbožím jako mají oni, to u normálního člověka neuvidíte, tolik zboží si neodváží koupit. Co mě udivuje je to, že cikáni stále říkají, jak jsou na tom špatně, ale alkohol, cigarety, sladkosti – to jsou věci, bez kterých se neobejdou.

Jak jsem již psala, bydlím v bloku 94. Všude tady kolem nás je neskutečný bordel a špína! Omlouvám se, musela jsem to tak napsat. Co je platné to, že technické služby uklidí, když během hodiny je to stejné jako před úklidem! Obzvláště, když je hezké počasí, je to zde k nevydržení. Od rána do pozdních večerních hodin stále jen jejich hlasitý křik a hudba. Oni spolu neumějí normálně komunikovat a ani snad nevědí, co je to zvonek! Když chcete projít průjezdem, prožijete otřes! Podívám-li se od prodejny Večerka směrem nahoru, vidím jen černo, posedávají po obrubnících, popíjejí, kouří a nic po sobě neuklidí. Přejdete přes koleje a naskytne se tentýž obrázek – a je to tam snad ještě horší, protože se tam válí a spí v trávě znavení alkoholem. Posledně jsem volala na policii a bylo mi řečeno, že je to zóna, kde je pití alkoholu povoleno. Nezlobte se na mě, nemyslím si, že na veřejném prostranství u hlavní komunikace je toto povoleno.

Vrátím se ale domů. V domě bývalo vždy čisto, nikdo nekouřil ve výtahu a hlavně nebyl problém se štěnicemi!!! Vím, že nejsme jediný dům, kde tento problém řeší, ale nebýt cikánů, tak tu tento problém nebyl!!

Vrátím se ještě k naší prodejně Večerka. Paní je sice milá, ale všichni víme, že si tam chodí cikáni kupovat drogy a trávu. Je to nechutné a policie s tím také nic zatím neudělala. Jen všichni víme, že policisté tam nic nenašli. Cikáni přeci nebudou mít zásobu v prodejně, stačí, když tam jezdí auto.

Vím, že jsem zde napsala vše možné dohromady, ale tak mi to hlavou prostě vše prošlo.

Když se všichni bojí problém s cikány řešit, ať se o nás město postará. Ať nám postaví domečky a my je budeme splácet formou nájmu!!! Když se umělo a umí starat o své cikány, ať se o nás postará taky!!!

Proč mám ten pocit, že se s tím městu ani Krušnohoru nechce nic dělat? Ať si vezmou příklad z pana Čunka, ten se s cikány vypořádal!

Ona vlastně celá politika kolem cikánů je špatně vedena. Kdyby naše vláda, včetně pana premiéra, začala tento problém řešit, snížila jim dávky, podporu a já nevím co všechno, museli by cikáni jít do práce. Nyní jim stát umožnuje všechno a oni nemají žádnou motivaci jít pracovat. Každé nově narozené cikáně bude obrazem svých rodičů! Tohle skutečně za komunistů nebylo! A proč to vláda neřeší? Protože má peníze z EU.

(Žena ze Stovek)

Příběh č. 3: NASHLEDANOU V LEPŠÍM!

Jsem rodák z Mostu a do ulice M. G. Dobnera do bloku 386 jsem se přistěhoval v roce 1988. Vždy to byla krásná a upravená ulice se slušnými lidmi. Bohužel, v poslední době se to tady vzhledově blíží k Chanovu. Vinou realitních kanceláří se sem stěhují cikánské problémové rodiny a nepřizpůsobiví.

Ve večerních hodinách cikáni okupují prostor mezi bloky 383 až 386. Slušní lidé raději večer nechodí ven a ti odvážnější riskují přepadení.

Vždy po ránu ve výše uvedeném prostoru jsou vidět zbytky jejich hodokvasu, spousta PET lahví a biologického odpadu.

V denní dobu je neustále slyšet jejich hlučný cikánský jazyk se spoustou vulgarit. Tyto jejich zvyky již aplikují dospívající děti i ti školou povinní. Jedním slovem běs a hrůza!

Je mi líto, že vládnoucí garnitura je stižena mocenskou slepotou a neřeší tuto eskalující situaci.

Bylo by také vhodné, aby městská policie více řešila porušování vyhlášky ohledně srocování cikánů ve vyjmenovaných oblastech města Mostu, kam ulice M. G. Dobnera přímo v centru města patří.

Na závěr si dovolím použít slovo klasika: „Na shledanou v lepších časech!“

(Muž z věžáků M. G. Dobnera)

Příběh č. 4: ŠTĚNICE A DEVASTACE

Vítám, že se zajímáte o názor lidí na nepřizpůsobivé. Jsou to z 99 % cikáni, hodně jich bydlí na třídě Budovatelů atd. Zde bydlím i já.

Konkrétní zkušenosti s nimi?

- Výskyt štěnic – už třikrát postřik v bytě, kde (než se tu ten dobytek objevil) se štěnice nikdy nevyskytovaly.

- Ničení baráku – poškozování nových dveří, fasády atd. Blok 98 (a jiné), který byl za přispění EU zrekonstruován, se pomalu vrací k původní zdevastované podobě. Díky tomu jak tu město debilně udělalo široké chodníky na úkor zelených trávníků, co tu byly dřív, si z toho cikáni dělají fotbalové hřiště, oblíbená zábava kopání míčů do oken, koho jiného nevidíte než cikány, policajti se tu objeví jenom sem tam, spíš je nevidíte, a to hlavně v noci. (Měli by tady pendlovat nonstop – a ne jednou za čas v tomhle humusu, zase věc města, které na to kašle).

Celé město připomíná slavný Bronx, což je k pláči. Kdo může, tak odtud mizí. Je to humus, co se z města stalo. Po městě samý cikán, bílé děti na ulicích nevidíte, rodiče je ani raději ven nepouštějí. Je mi z toho na blití. To snad ani nemusím psát, vidí to každý, jenom ti na radnici asi ne. Až tady zůstanou jenom cigoši, vilky radničních pánů postavené kolem Mostu budou už neprodejné. Každý ví, co se stalo z pěkného Janova. Zbyly ruiny, v nichž byt už nikdo neprodá nebo nekoupí. Až na realitky, které tam narvou další a další cikány z Prahy, Kladna atd. Přikládám foto (co běhá po facebooku), mluví za vše, je ze třídy Budovatelů. Jenže tak to vypadá po celém Mostě.

(Muž ze Stovek)

Příběh č. 5: KDY FLUSANEC PŘISTANE?

Nájemníci bydlící v čísle bytu 61 ve druhém patře v domě čísla popisného 2399 na třídě Budovatelů v Mostě navolí v kabině všechna tlačítka, takže výtah jezdí prázdný od patra k patru a znemožňují tak ostatním nájemníkům nastoupit. Čekající mají velké časové ztráty.

Nájemníci vyhazují odpadky z okna a flušou z něj. Oni mají okno nad vchodovými dveřmi do domu a nikdy proto nevíte, kdy vám flusanec přistane na hlavě.

Mám balkon nad jejich okny, kde oni vysedávají na parapetu a hulí trávu, přičemž mi ten smrad jde do bytu.

Tahají si věci od popelnic do bytu, podle jejich štípanců na noze mám podezření na výskyt štěnic.

Domluva není možná. Přítel dcery, která tam bydlí se svými rodiči a dítětem, nás poslal do patřičných míst.

Mám i podezření, že zničili a rozebrali výtah. Když jím jedou, kopou do stěn kabiny, jsou to pořádné rány! O zničený vnitřek kabiny jsem si rozbila kočár pro mé dítě a pes si rozřízl nohu.

Dále jsem je přistihla při vybírání schránky, kdy mi žena tvrdila, že schránka, z níž letáky vybírala, je jejich, na schránce přitom bylo mé příjmení. Nejsem jediná, komu se ztrácí pošta ze schránky.

Pořídili si psa. Nechávají ho běhat po domě, kde je načůráno a nakakáno. O venčení psa nájemníky tímto způsobem byla informovaná hlídka městské policie.

(Žena ze Stovek)

Příběh č. 6: KTERÝ GÁDŽO TO BUDE?

Dnes jsem zažil příhodu, se kterou bych se s vámi rád podělil. Předem se moc a moc omlouvám za vulgární výrazy, bez nichž by však příhoda neměla požadovaný efekt.

Před polednem jsem čekal na tramvaj na zastávce u sportovní haly směrem do města. Připotácel se, zřejmě pod vlivem, mladý (cca 20 let), pigmentově výraznější spoluobčan, s drnem na vyholené lebce.

Konverzaci začal slovy: „Vy mrdky český, neserte mě! Jsem zvědav, kterej gádžo mi ho dneska vykouří.“

Přiznávám, že takový strach jsem ještě nezažil. On potom vytáhl z kapsy fix a začal něco malovat na sloup čekárny.

Byl jsem tak rozechvělý, že jsem do tramvaje nenastoupil. Právě projíždělo vozidlo městské policie, které se mi podařilo zastavit. Když se spustilo okénko, tak jsem se nemohl z šoku vzpamatovat. Seděla tam příslušnice stejného etnika a já jsem vykoktal to, co jsem zažil.

Řidič vozidla MP se šel podívat na „umělecký“ výtvor na sloupu. Potom se vydal za odjíždějící tramvají. Docela by mě zajímalo, zda se podařilo hříšníka dostihnout.

(Muž ze Stovek)

Příběh č. 7: DĚLÁTE SI SRANDU?

Zvedněte se a přijeďte se podívat do Sedmistovek (Liščí Vrch), do již sociálně vyloučeného sídliště.

Nemít většina z nás zahrady či chalupy, jsme nuceni trpět „chování“ cikánů celý rok, takto si od nich „pár“ měsíců odpočineme.

Nejsou to jenom cikáni, kterým je umožněno otravovat nám, slušným platícím nájem, život. Například v čp. 895 je pronajat byt jako ubytovna pro několik dělníků různé národnosti.

Nedělejte líbivou politiku jen před volbami, a dělejte něco za naše peníze a pro nás.

(Muž z Liščího Vrchu)

Příběh č. 8: OBLÍBENÉ SCHODY

Bydlím ve vchodu čp. 2402, který má opravdu smůlu.

Dvůr je asi nejhezčí ze všech v okolí, nerozšiřovalo se zde parkoviště (ano, čtete správně, mít hezký dvůr NENÍ výhoda) a k domovním dveřím v našem vchodu vedou dva schody. Ty jsou zdrojem nekonečných problémů.

Z neznámých důvodů si tyto schody oblíbily cikánky ze širokého okolí (opravdu nesedí na nich „naše“ cikánky). Za hezkého počasí tam vysedávají celé hodiny, kolem stojí hlouček (všechny se nevejdou). To, že kolem sebe dělají nepořádek, je tak nějak samozřejmé, a tak vím, kdy jedly buráky, kdy pistácie, jaké měly jejich děti nanuky a oplatky.

Ovšem tyto osoby dělají problémy i při vcházení a vycházení z domu. Nejenže neuhnou, ale ještě otravného majitele bytu či nájemníka počastují nadávkami. Minulý týden odpoledne opět sedělo několik cikánek na schodech, hlouček kolem a strkaly mi k podpisu petici, aby jim byly v našem dvoře postaveny lavičky (to si nedělám legraci, ty osoby, které bydlí bůhvíkde, chtějí v našem dvoře lavičky). Bez vysvětlení jsem odmítla, načež se na mě snesly výhrůžky, že tam budou teda sedět pořád a uhýbat nebudou. (Možná by bylo fajn, kdyby některá skvělá nezisková organizace si dala za úkol vysvětlit lidem, že podpisy na petici nelze získávat výhrůžkami).

V neděli situace vygradovala. Dovolila jsem si jít dvakrát ven a zase zpátky v průběhu čtyř hodin. Poprvé jsem slyšela nadávky v jazyce cizího kmene, jež jsem neměla čas nijak rozebírat, neboť jsem opravdu spěchala. Při návratu jsem ženy upozornila na to, že sedí na cizím, ať uvolní vchod. Načež jsem slyšela už jen „zabte tu sviňu“ a „nepouštějte ji dovnitř“. Sice jsem telefonicky požádala městskou policii o vyslání hlídky, ale ta přijela až po dvaceti minutách, navíc začalo pršet, takže již nikoho nepřistihla. Bohužel, v současné době jsou jedinými jen déšť a mráz, na koho se mohu spolehnout, že mi zaručí bezpečný a bezproblémový průchod domovními dveřmi.

(Žena ze Stovek)

Příběh č. 9: NADMĚRNÝ HLUK

Několikrát jsme se snažili s bydlícími domluvit a slušně jsme požádali o dodržování pravidel, která si stanovili obyvatelé domu. Především se jedná o dodržování nočního klidu.

Tato zásada je soustavně ignorována. Noční klid je narušován nadměrným hlukem. Bohužel, na naše upozornění nereagují a stále si neuvědomují, že jejich chování ruší či omezuje ostatní.

Několikrát jsme museli oznámit tuto skutečnost na městskou policii. Při odjezdu hlídky ale ještě více zvyšovali intenzitu rušivého jednání. Máme dokonce podezření, že vyhazují z balkonu různé předměty – a to včetně hořících cigaret.

(Žena z Bronxu)

Příběh č. 10: NESKUTEČNÝ HNŮJ

Situace u nás ve vchodu je horší a horší.

Pokud jde o spolužití s bydlícími, je katastrofální hlavně od rodin, kterým asi nezáleží na prostředí, v němž žijí, jejich děti ničí společný majetek a opravdu je to hrozný pohled. Chodby jsou poničené, znečištěné, je zde močeno a káleno, vchod je jako průchoďák, protože dveře jsou neustále vylomeny, kliky tam nejsou vůbec a zamykat tudíž není možné. Výtah, který stále nejezdí, světlo v něm nesvítí už čtyři měsíce vzhledem k tomu, že feťáci si na žárovkách potřebují vařit drogy, injekční stříkačky jsou pohozené po celém vchodu. Jsem matkou devítiletého syna a mám obavy i o jeho zdraví, jelikož tady nikdy nevíte, na co se ve výtahu nabodnete nebo na co sáhnete.

Neustálý pohyb narkomanů za dealery, kteří nejen v nočních hodinách taktéž znečišťují společné prostory, a i když jsme na to upozornili, tak to k ničemu nevede!!! Když jsem podala dotaz na městskou policii, tak mi bylo sděleno, že mám neustále v takových případech volat, ale to bych celé dny nic jiného nedělala – jen bych seděla s telefonem u ucha.

Musím konstatovat, že z domů, které byly nejvyhledávanější v celém Mostě, se stává neskutečný hnůj. A pokud s tím nezačneme něco dělat, tak to dopadne hůř než v Chanově. Ostuda to bude pořádná pro celé město.

Neházím všechny Romy do jednoho pytle. Jsou i tací, kteří s tím také rádi něco udělají a sami nadávají na ty, kteří jim kazí dlouholetou reputaci ve společném soužití a vycházení s okolním prostředím.

Ráda se obrátím i na hygienickou stanici, protože chci mít zdravou rodinu.

Prostě jsem se rozhodla bojovat za dobré podmínky, které panovaly v těchto domech v době, kdy já sama byla dítětem.

Co k tomu všemu dodat?

Koukám na to, že z menšin, jež si dovolují označovat za diskriminované a utlačované, se za chvilku stane velké ghetto, horší než v amerických filmech!!! A troufám si i říct, že se stát nesnaží starat o lidi, kteří žijí slušně, kteří chodí do práce a udržují si postavení ve společnosti na úrovni. Když si to vezmete, že ti, kteří ze státu ždímají na úkor slušných lidí finance a nechovají se podle toho, prostě v takové společnosti nemají co dělat. Přesně jak jednou napsal ředitel družstva Krušnohor František Ryba, že by se musela ta lůza vytřídit a oddělit od ostatních občanů, kteří usilují o slušný život.

Jenže je smutné, že ani státní instituce není schopná s tímto problémem rázně skoncovat?

Přála bych lidem, kteří dělají analýzy a různé posudky, aby šli na takové místo bydlet na jeden jediný měsíc a aby si uvědomili jaké to je!!!

Když tak přemýšlím, tak už asi není nikdo, kdo by se zastával práv slušných lidí. Světem vládne korupce, kdejaká realitka zde skupuje nemovitosti a pak je pronajímá právě cikánům a nepřizpůsobivým, protože z nich má peníze a z Mostu za chvilku bude město duchů a budeme se bát vycházet z domů.

(Žena ze Stovek)

***

Právě jste dočetli první příspěvky, které do redakce Krušnohoru byly doručeny jako reakce na výzvu čtenářům, aby popsali svoje zkušenosti s problémovými obyvateli. „Vy, kteří jste ještě nenapsali, najděte v sobě odvahu a pošlete nám text vašeho příběhu vycházejícího z konkrétního prožitku. Držíme palce, abyste v sobě odhodlání popsat situaci našli,“ uzavřela redakce.