Podle mne by měl být sport apolitický, čili bez těchto politických projevů. A teď ještě dostali zelenou k těmto projevům na olympiádě. Velmi dobře to vyřešila naše fotbalová reprezentace, která v zápase proti Walesu místo pokleknutí poukázala na nápis na dresech, že jsou proti rasismu a ne že podporují nějaké hnutí (BLM). Zvláště když jsme mohli vidět jak  si v Americe toto hnutí představuje boj za práva černochů. Docela by mne zajímalo, co by se stalo sportovci v zemích poklekávajících před utkáním, kdyby pokleknout odmítl. Asi by jeho chování propírala všechna média, co si to dovolil. Možná by skončila jeho sportovní kariéra. Pak to ovšem není svobodná volba, ale totalitní praktika, kterých jsme si v našich končinách užili víc než dost. Bohužel si státy na západ od našich hranic nezažily 40let budování socialismu, proto tam nacházejí takové věci vděčné podhoubí.

Však hlavní motivací k napsání tohoto článku pro mne byla neutuchající kampaň proti Kúdelovi ze zápasu Slávie proti Glasgow Rangers. Údajně šlo o rasistický projev, když protihráči Kamarovi něco pošeptal do ucha poté, co na zemi okopávali ležícího Kuchtu jako záhon brambor. Vůbec nikoho na západě v médiích nezajímala brutální hra hráčů Rangers, která s fotbalem neměla nic společného, ale jen a jen údajný rasistický projev Kúdely, který měl Kamaru přirovnat k opici. Přitom těsně před tímto incidentem byl brutálně zlikvidován gólman Slávie Kolář. Zákrok od hráče, který byl na hřišti sotva sedm minut. Kdyby byl člověk podezíravý, mohl by si myslet, že byl za tím účelem na hřiště poslán. Kdo tento zápas sledoval, si nemohl nevšimnout, že potom co hráči Rangers prohrávali, z jejich chování frustrace přímo cákala. Tak třeba kapitán Glasgow Rangers Connor Goldson prohlásil, že po incidentu nemyslel na fotbal, ale jen na to, jak někoho za slávistů zranit. To je opravdu fair play hra.