Jsem zvoleným delegátem ostravského kongresu ODS, ale kvůli zahraniční cestě se jej nemohu zúčastnit. Nic mi však nebrání, abych se o svůj diskusní příspěvek, respektive o svoji úvahu nad současnou ODS, nepodělil touto cestou. Nejen s delegáty, nýbrž i se čtenáři.

Pořád stejní lidé

Ani Václav Klaus ani Mirek Topolánek nebyli neomylní. Nicméně když Klaus končil jako předseda, měla ODS přes 20 procent. Když jsme si odstřelili Topolánka, byla ODS také nad dvaceti procenty. K sešupu na jednociferný volební výsledek vedla až politika Petra Nečase, kdy provozoval Kalouskovy ekonomické nápady, leč zodpovědnost za ně odnesla ODS. Nečas u toho ovšem nebyl sám.

Poprosil jsem všechny ty naše nepostradatelné, věčné zpěváky prvních hlasů, zda by v zájmu celku nemohli udělat jeden dva kroky dozadu a do první řady pustit pro změnu jiné pěvce

Stejně úspěšně jako sešupu stranických preferencí se Nečas a jeho nejbližší věnovali likvidaci vlastních spolustraníků. Stačilo mít na cokoli jen trochu jiný názor. Pana Čistého záhy semlela špinavá politika, ale jeho nejbližší zůstali. Znovu obsadili místa na čele kandidátek, pročež i dnes tvoří páteř poslaneckého klubu. Suma sumárum: Ti samí, kteří přivedli ODS „zugrund“, ji teď v roli nepostradatelných opět zachraňují. Jakoupak asi tak mohou mít u veřejnosti věrohodnost? Volební výsledek 7,72 i setrvale mizerné preference to ilustrují docela přesvědčivě.

Fiala jako fíkový list

Před olomouckým kongresem ve chvílích všeobecného nadšení nad chystanou instalací Petra Fialy do funkce předsedy jsem sepsal důvody, proč by Fiala naopak neměl být předsedou ODS (ZDE). Obávám se, že jsem se nezmýlil v ničem.