Míra inflace, jež v září klesla dokonce již na 1% a dosáhla hodnoty o půl bodu nižší, než činí evropský unijní průměr, byla v tomto ohledu hodnocena pozitivně především z pohledu faktoru, který by mohl společně se střídmým nárůstem mezd rozpohybovat stále jen velmi neznatelně se zmátořící spotřebu domácností. Všeobecné závěry aktuálního stavu i předvídatelného výhledu v této souvislosti hovořili i o tom, že hrozba inflačního vzlínání je nízká, tudíž není prostor pro to, aby se úrokové sazby zvyšovaly. Extrémně uvolněné měnové prostředí tak i nadále může pro ty, kterým jsou otevřena kvalitativní stavidla přístupu k úvěrům, zajistit mimořádně levné financování jejich projektů.

Přesto však dochází k pozvolnému ekonomickému probouzení, jež zřejmě v průběhu roku 2014 vyvolá větší tlak na cenový růst, způsobený oživenou spotřební i investiční poptávkou.

Druhým možným rizikem je "dovoz inflace" jak cestou kursového kanálu (lze předpokládat, že dokud se výkonnost české ekonomiky nezvedne a nedojde k obnově reálně konvergenční trajektorie, kurs koruny se směrem k viditelnému posilování nevydá), tak prostřednictvím vysoké závislosti naší ekonomiky na dovozech z teritorií, kde se cenová hladina zvýší. V této souvislosti bychom měli být zejména obezřetní vůči oblastem, kde docházelo či stále dochází k masivnímu uplatňování měnových kvantitativních opatření. Je možné, že rostoucí ekonomická výkonnost v těchto oblastech během několika let toto inflační riziko vstřebá, nicméně v případě pozvolna se dostavujícího oživování se toto může reálně vyjevit a ovlivnit i cenovou hladinu v teritoriích, která nadstandardní měnová opatření neprováděla.

Podtrženo sečteno, pokles inflace v našich končinách ve významném rozsahu již není pravděpodobný, může kulminovat v čase přelomu roku s tím, že rok příští by z řady důvodů měl přinést nedestruktivní, spíše slabý inflační nárůst.