Pro obsazení pozice ministra je možné vymezit dva krajní typy: na jednom pólu stojí profesionální politik, který v závislosti na volebním výsledku a svém osobním přičinění o tento výsledek zaujme libovolný ministerský post. Druhým typem je naopak člověk, který primárně politikem není, je buď představitelem apolitické veřejné správy, či do ní dokonce přichází zcela zvenčí. Tento typ se opírá o erudici, znalost, kompetenci ve věcném smyslu slova.

Troufám si tvrdit, že k úspěšnému výkonu ministerské funkce (alespoňnaúrovniekonomických resortů) potřebujeme typ, v němž je skloubeno obojí. Politický rutinér se znalostí všech zákoutí veřejného sektoru bez odpovídající kompetence zůstane v lepším případě tím, kdo ukládá politická zadání, ale ve správnost věcných argumentů a dopadů může tak maximálně věřit a doufat. V horším případě bude pouhým tlumočníkem a překladatelem názorů jiných bez šance tyto názory dále obohatit, interpretovat a možná i politicky využít.

Naopak expert, který vykazuje vysokou znalostní úroveň příslušné věcné materie, může v souvislosti s nástupem na ministerský post čelit dvěma druhům rizika: za prvé v tom, že samotná znalost věcné problematiky nestačí a že vnitřní procedury a neschopnost odolat zřejmě nutným vnějším tlakům jej můžou do takové míry paralyzovat v jeho činnosti, že mu k výkonu jeho práce nemusí být jeho expertiza k ničemu. Druhé riziko pak spočívá v tom, že žádný expert (natož pak kandidát na ministerskou pozici) nemůže znát do detailu to, co znají profesionálové v jednotlivých ministerských oborech. Chci tím říci, že ona expertní znalost má své limity směrem k detailnosti a naopak je v jejím rámci vítán nadhled, schopnost nalézat souvislosti, umět volit a disponovat strategickým, analytickým uvažováním.

Možná plnohodnotná alternativa, jež je však aplikovatelná zřejmě jen u určitých pozic, především ekonomických, je integrace apolitického odborníka, schopného najít s chodem úřadu „společnou řeč“. Takovýto odborník ani nemusí být politicky organizován, ale musí vykazovat o to větší politickou inteligenci, cit a schopnost jednat a vycházet s lidmi. K tomuto modelu se -zdá se - kloní na určitých pozicích hnutí ANO a teprve budoucnost ukáže, zda s konkrétním výběrem lidí má tento model reálnou šanci na úspěch.

Závěrem trochu sarkasmu: Jan Macháček poukazuje na selhání v předvídání krize. Myslím, že to tak zcela není a že řada ekonomů v letech 2007 a 2008 zcela vážně hovořila o korekci, byť asi nikoliv rozsahu následné skutečné krize. Proč však svádět vinu pouze na ekonomy; ti nebyli aktéry reálných ekonomických procesů, klíčoví decision-makeři byli ti, kteří hromadili a kumulovali svá rozhodnutí vedoucí ke krizovému stavu, který neodhalili současně ani přední světoví a tuzemští ekonomičtí komentátoři. A mezi významnými českými ekonomy je řada, či dokonce většina těch, kteří vedle diplomu z VŠE disponují i diplomy z proslulých zahraničních univerzit. Takže zas až tak legrační mi to nepřipadá. Nebo snad má být tímto zpochybněn diplom z právnické fakulty při prokazování schopností stát se ministrem spravedlnosti?