Jednu z odpovědí na tuto dávnou a stále kladenou otázku najdeme v samotném základu, totiž v prapůvodním programu Německé dělnické strany (DAP), která se teprve později, zejména s příchodem Adolfa Hitlera do čelních pozic proměnila v onu hrozivou Národně socialistickou dělnickou stranu (NSDAP). Již na první pohled je zřejmé, že NSDAP přeskládala programové priority původní de facto levicové strany, která měla spíše starost o sociální postavení svých členů nebo občanů obecně. „Národní socialismus“, který vklouzl do názvu strany, ji posunul ze strany ekonomicko-sociální ve stranu orientovanou dominantně národnostně. Tím se stala stranou typu „catch-all-party“, v níž vedle sebe mohl být tovární dělník i majitel oné továrny. Sdíleli velkoněmecký program a vůdcovský princip, a to mělo přednost.

Obvykle se nepřipomíná, že program DAP (resp. NSDAP) vydaný v Mnichově v roce 1920, dlouho předlouho před obdobím hitlerismu, platil pro stranu po celou dobu její existence, tedy až do porážky v květnu 1945, nikdy nebyl změněn, ale po pravdě řečeno, ani příliš připomínán, a to právě zejména po vstupu Hitlera na výsluní. On byl sám programem – pro sebe, a tedy pro všechny. Konec konců sepsal to ve svém arcidíle Mein Kampf jen o tři roky později, než vznikl tento stranický program.

Již v něm ale vidíme velice konkrétní body pro rozmanité budoucí oslovované sympatizanty: od ryze sociálních cílů po ty národnostní. Původnímu dělnickému jádru jistě libě zněly požadavky typu zestátnění všech trustů, rozdělení zisků velkopodniků, vytvoření velkorysého systému péče o staré občany, odstranění pozemkové daně a zabránění spekulacím s půdou.

Na druhé straně ty, kdo akcentovali nacionální fasetu programu, zase jistě uspokojily požadavky na sjednocení všech Němců a vznik Velkého Německa, zabránění každé další imigraci ne-Němců a vystěhování ne-Němců, kteří do Německa přišli po r. 1914 atd. A všem společně mohlo znít dobře i prohlášení, v němž se požaduje uzákonění boje proti vědomým politickým lžím a jejich rozšiřování v tisku. Ostatně, kdo v roce 1920 mohl vědět a zhodnotit, co je a není politická lež? Nicméně problém s nepřílišnou pravdomluvností médií je zřejmě věčný.

Pokud tedy chceme aspoň trochu pochopit základy široké podpory nacismu ze strany veřejnosti, je třeba znát artikuly, o něž se tato podpora opírala. Zde tedy jsou.