Nyní tedy vychází (po souboru Hamplových článků Kapitoly z buranské sociologie) nová Hamplova monografie Cesta z nevolnictví. Je cíleně formulována jako pokračování Prolomení hradeb, dovádí některé tam obecně formulované postřehy ke kořenům, všímá si vzniku, důvodů a důsledků jednotlivých negativních fenoménů dnešní společnosti a dochází závěrem k jednoduše vyhlížející, ale velmi vážné polaritě: dnes v Evropě a celé tzv. euroatlantické enklávě jde o souboj civilizace svobody proti civilizaci strachu. Východisko je v návratu k hodnotám jako národ, vlast, kulturní kořeny a identita, vědomí si vlastní originality, odmítnutí vmíchání celých kultur a národů do  beztvarého, a proto dobře tvarovatelného a manipulovatelného amalgánu pomyslného „euronároda“ či „eurovlasti“. Nic takového není a nebude, nemůže totiž být z principu. Natolik jsou všechna východiska – od historických po generační, rozdílná, že jde zase jen o další utopii, a ty se v dějinách obvykle utopily v krvi. Vlastní, ale i těch ostatních. Hamplovu knihu lze chápat i jako varování před těmito konci.

Na úvod ocitujme z předmluvy prof. Jana Kallera. K jeho charakterizaci Hamplovy knihy není nutno mnoho dodávat. A poté jsme vybrali ukázky z prvé části knihy, která otevírá dveře k jedné z příčin dnešního světochaosu – politické zneužívaného generačního sporu jako souboje „starých“ a „nových“ hodnot. Na jejich obsazích totiž závisí vše ostatní.

----

Jak Keller:

Kniha Petra Hampla Cesta z nevolnictví je pokračováním a prohloubením analýzy, které se věnoval v práci Prolomení hradeb.