Autor byl v té době už rok mrtev (rukopis byl nalezen v pozůstalosti), kniha obsahovala autobiografické zápisky, které vznikly v roce 1939. Důvodem velkého úspěchu knihy i mnoha laických i odborných polemik byl fakt, že Haffnerovy zápisky oživily staronový spor - spor o to, zda bylo možné v meziválečném Německu předvídat, kam události nevyhnutelně spějí, anebo zda většina národa skutečně neměla o kořenech pozdějšího nacistického zla ani tušení a kocovina z toho, čím vším prošli, na Němce dolehla až poté, co druhá světová válka skončila.

Haffner, jako student práv a pozdější soudní zaměstnanec, reprezentuje tu část inteligence, která dospívala v prostředí nově se probouzející demokracie a doufala v rozvoj zdravého, průmyslově i kulturně silného státu. Německá společnost, zmítaná po prohrané válce protichůdnými zájmy, tyto naděje nevyhnutelně zklamala. Přinejmenším celá jedna generace mladých - Haffnerových vrstevníků - proto byla nucena nějak zareagovat. Někteří emigrovali, jiní se podrobili (museli podrobit?) režimu anebo propadli demagogii nových vůdců národa. Haffner sám, ačkoli nepatřil k Němcům pronásledovaným z politických ani z rasových důvodů, se v roce 1938 rozhodl pro první možnost a odešel do exilu do Velké Británie.

V Británii se prosadil knihou Germany: Jekyll and Hyde (vyšla v Londýně roku 1940) a po roce 1954, kdy se vrátil zpět do vlasti, se stal jedním z nejvýznamnějších německých novinářů a publicistů. Je autorem řady bestsellerů, např. Churchill, Anmerkungen zu Hitler (Poznámky k Hitlerovi), Von Bismarck zu Hitler - Německá revoluce 1918 - 1919, která vyšla i česky.

Výběr z jeho vzpomínek jsme vybrali z jednoduchého důvodu: Haffner velmi přesně analyzuje onu zlomovou a nic dobré neslibující dobu, která znamenala obrovský vzestup falešného, vsugerovaného sebevědomí - a zároveň výprodej všech tradičních hodnot jako je kultura, lidskost, úcta k druhému. Totální pošlapání všeho toho zachycuje Haffner líčením období nástupu Hitlera a nacistů k totální moci. Není to ale jen historické memento. Na mnoha místech najdete cosi povědomého i v časech našich: cenzuru, exkomunikaci nepohodlných, slovní brutalitu, s jakou je tento „třídní boj“ provozován. Je to až nepříjemně živá kniha – víc než osmdesát let po svém napsání.

Příběh jednoho Němce

Na jaře roku 1930 se stal kancléřem Brüning a poprvé, pokud nám paměť sahala, mělo Německo přísného vládce. Ano, Streseman vládl šikovně a radikálně, ale tak nenápadně, že to nikoho nebolelo. Brüningovo vládnutí bolelo někoho neustále, byl to jeho styl a on byl na svou „nepopulárnost“ svým způsobem hrdý. Jakákoliv zdvořilost a nekonfliktnost byla jeho povaze cizí. Aby reparační platby dovedl ad absurdum, připustil téměř úplný kolaps německého hospodářství, banky zavíraly, počet nezaměstnaných stoupl na šest milionů. Aby přitom udržel vyrovnaný rozpočet, nemilosrdně předepsal krutý recept: „Utáhnout opasky!“  V pravidelných intervalech, zhruba každého půl roku, vycházelo „nouzové nařízení“, kterým se vždy snížily mzdy, penze, sociální výdaje, v závěru dokonce i platy v soukromém sektoru a úroky.