Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 199. Výsada

31.07.2021 20:55 | Komentář

Frederick Forsyth (*1938) je britský spisovatel a novinář, který je znám jako autor světových politických bestsellerů. Řadu let pracoval podle některých zdrojů i jako agent MI6. Jako sedmnáctiletý zanechal studia a okouzlen toreadorským řemeslem odešel do Španělska. Zde studoval na univerzitě v Granadě. O dva roky později se stal nejmladším pilotem Britského královského letectva. Poté pracoval jako korespondent pro agenturu Reuters ve Východním Berlíně a v Paříži a jako reportér BBC v Africe. V důsledku jeho příliš kritického postoje okolo dramatických událostí v republice Biafra (1967-1970 tam probíhala de facto vyhlazovací válka nigerijské vládnoucí diktatury s odpadlickými oblastmi obývanými kmenem Igbu – zde se nabízí zajímavá podrobnost. Zatímco povstalecké Igby podporovala například Francie, Španělsko či JAR, genocidně se chovající vládu podporovaly společně USA a SSSR i se svými satelity) Forsytha propustili z práce. Do Londýna se vrátil bez peněz a právě finanční tíseň ho přivedla ke psaní. Velký úspěch zaznamenal už jeho první román Den pro Šakala o fiktivním atentátu na Charlese de Gaulla, který byl později i zfilmován.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 199.  Výsada
Foto: Archiv P. Žantovského
Popisek: Petr Žantovský

Následovala dlouhá řádka mimořádně úspěšných většinou špionážních thrillerů typu Spis Odessa, Čtvrtý protokol, Vyjednavač, Ikona, Boží pěst, Mstitel atd. Na Forsythovi je zajímavé, že své psaní podřizuje více novinářské metodě, zpravodajsky sbírající a vršící fakta, než nějakému hlubinnému psychologickému nimrání v jednání postav. I proto jde o čtivo s mimořádným spádem a překvapivými pointami.

Pro dnešní zastavení nad knihou jsme vybrali povídku Výsada, která vyšla prvně v originále v roce 1982 v souboru s názvem Bez návratu (No Comebacks), česky pak o šest let později pod názvem Žádné stopy. Zdejší text je převzat z novějšího vydání z nakl. Euromedia. Tato povídka už nějaký čas putuje českým internetem, sdílejí ji lidé jako bývalý politický poradce Václava Klause Ladislav Jakl či bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Důvod je prostý. Povídka líčí fiktivní soud, jehož vnější tváří je facka novináři, ale podstatou je zamyšlení nad stavem současného (a zjevně i tehdejšího) žurnalismu, jako smečky všehoschopných amorálních hledačů senzací neohlížejících se na rozbité lidské osudy zanechávající za sebou. Je to zdánlivě literární drobnost, ale má vypovídající hodnotu hluboké metafory, skoro až morality.

------------

Výsada

Telefon zazvonil těsně po půl deváté, a protože byla neděle ráno, ležel Bill Chadwick ještě v posteli. Snažil se telefon ignorovat, ale ten vyzváněl pořád dál. Když zazvonil už podesáté, vylezl Chadwick z postele a sešel po schodech do haly.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Proč by se Ukrajina měla vzdát svého území?

Jde přeci o princip, proč ustupovat agresorovi? A proč vám taky píšu je, že nechápu, jak jste to myslel, že bude Ukrajina válčit o své zájmy do posledního Čecha či Slováka. Vždyť přeci ČR žádné vojáky do boje na Ukrajinu nevysílá, co vím, tak tam šlo válčit jen pár lidí dobrovolně a vláda ani vojáky...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Cesta k míru na Ukrajině otevřená?

9:07 Jiří Paroubek: Cesta k míru na Ukrajině otevřená?

Po ukončení oslav vítězného konce II. světové války v Moskvě ruský prezident Putin oznámil, že je př…