Následovala dlouhá řádka mimořádně úspěšných většinou špionážních thrillerů typu Spis Odessa, Čtvrtý protokol, Vyjednavač, Ikona, Boží pěst, Mstitel atd. Na Forsythovi je zajímavé, že své psaní podřizuje více novinářské metodě, zpravodajsky sbírající a vršící fakta, než nějakému hlubinnému psychologickému nimrání v jednání postav. I proto jde o čtivo s mimořádným spádem a překvapivými pointami.
Pro dnešní zastavení nad knihou jsme vybrali povídku Výsada, která vyšla prvně v originále v roce 1982 v souboru s názvem Bez návratu (No Comebacks), česky pak o šest let později pod názvem Žádné stopy. Zdejší text je převzat z novějšího vydání z nakl. Euromedia. Tato povídka už nějaký čas putuje českým internetem, sdílejí ji lidé jako bývalý politický poradce Václava Klause Ladislav Jakl či bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Důvod je prostý. Povídka líčí fiktivní soud, jehož vnější tváří je facka novináři, ale podstatou je zamyšlení nad stavem současného (a zjevně i tehdejšího) žurnalismu, jako smečky všehoschopných amorálních hledačů senzací neohlížejících se na rozbité lidské osudy zanechávající za sebou. Je to zdánlivě literární drobnost, ale má vypovídající hodnotu hluboké metafory, skoro až morality.
------------
Výsada
Telefon zazvonil těsně po půl deváté, a protože byla neděle ráno, ležel Bill Chadwick ještě v posteli. Snažil se telefon ignorovat, ale ten vyzváněl pořád dál. Když zazvonil už podesáté, vylezl Chadwick z postele a sešel po schodech do haly.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV