Na knihu BIAS (s podtitulem Jak novináři manipulují) bezprostředně navázala kniha nadmíru srozumitelně nazvaná Arogance. A právě jí věnujeme dnešní (ne)povinnou četbu.

Cíl knihy Arogance popisuje Goldberg těmito slovy: „Hodlám odhalit kulturu zapírání ve společnosti. Mám v úmyslu zabývat se tlaky, které umlčují rozdílné názory. Proč je tak těžké pro dobré a čestné novináře vystoupit a na problém poukázat? Hodlám se zabývat stále vzrůstající mocí nátlakových skupin uvnitř redakcí, které prosazují politickou korektnost, nebo jinými slovy, autoritářský liberalismus. Chci vypátrat, jak liberální ideologie prostupuje nejen televizní a rozhlasové společnosti a přední noviny, ale i novinářské fakulty, které produkují další generace předních reportérů. Chci se zaměřit na to, jak se celý ten zatracený systém odmítá upřímně podívat sám na sebe.“

Goldberg se probírá jednotlivými dominantními fenomény amerického veřejného diskursu a nachází projevy neobjektivity a zaujatosti novinářů v popisování reality. Velmi názorně to ukazuje na různém metru uplatňovaném při hodnocení amerických presidentů.

Pokud jde o poctivé nestranné novináře, ti svou zaujatost překontrolují přede dveřmi, ještě než vstoupí do redakce. Tak nás to naučil Dan Rather (významný americký moderátor – takový jejich „Václav Moravec“, nepříliš kladná postava Goldbergovy knihy BIAS, pozn. pž.). Dne 22. ledna 2001 hned poté co se George W. Bush stal prezidentem, Rather vystoupil v televizi a řekl: „Dnes byl první den prezidenta Bushe v úřadu a on udělal něco, co velmi potěšilo pravicové křídlo jeho strany: obnovil potratovou politiku, která fungovala už za prezidenta Reagana, v době funkčního období jeho otce, a za vlády prezidenta Clintona byla zrušena.“ 22. ledna 1993, právě když Bill Clinton přebíral úřad prezidenta, Rather řekl o novém prezidentovi a problematice interrupcí toto: „Dnes, jediným škrtnutím pera prezident Clinton splnil svůj předvolební slib a zrušil několik protipotratových nařízení z doby vlády Reagana a Bushe.“ Podívejme se. Když George Bush přijal opatření ohledně interrupcí, udělal něco, co „velmi potěšilo pravicové křídlo jeho strany“. Když Bill Clinton přijal opatření ohledně interrupcí, neudělal nic, co by způsobilo podobnou radost levicovému křídlu jeho strany, spíše jen „splnil svůj předvolební slib“. Jedno je podbízivost, zatímco druhé je obyčejným splněním předvolebního slibu. Vidíte, jak zaujatost funguje?

Různý metr, ta nejprimitivnější manipulační mediální technika, se uplatňuje zejména tam, kde novináři hodnotí veřejné osobnosti – na jedné straně s přehnanou oslavností, na druhé straně s přezíravostí a odsudkem. Asi není třeba dodávat, že ani pro jeden ani pro druhý postoj přitom nenacházíme jiné než emocionální důvody a argumenty. Netýká se to však samozřejmě jen celebrit, ale celých etnických či sociálních skupin, kde – v zrcadle médií – už desítky let zažívá hody pokrytecký fenomén, zvaný politická korektnost. Ta se samozřejmě v severní Americe týká hlavně etnických menšin, tradičně především černochů, či Afroameričanů, chcete-li.