Úvodní verše jsme vybrali z erbovní a klíčové sbírky Jana Zahradníčka Znamení moci. Jejich autor byl nechtěným nositelem snad nejtragičtějšího údělu, jaký mohl v našem dvacátém století potkat básníka. Tedy krom smrti, ale ta bývá často milosrdnější než zlo působené lidmi.

Jan Alois Zahradníček (17. ledna 1905 Mastník – 7. října 1960 Vlčatín – obě zvláštní jména patří obcím na Třebíčsku) byl moravský básník, novinář, překladatel a spisovatel, vrcholný představitel katolické poezie. Jeho otevřeně katolická a ostře protikomunistická tvorba jej přiváděla do ostrého konfliktu s levicovými autory. Už před druhou světovou válkou se někteří z nich, jako například Jan Drda, vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za mříže. To aspoň tvrdí Zahradníčkův životopisec Radovan Zejda. Po únorovém převratu byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 13 letům vězení. Dlouhodobé a kruté věznění vedlo ke zhoršení jeho už tak trvale špatného zdraví, krátce po propuštění zemřel. 

Jan Zahradníček měl totiž jednu velkou smůlu, v druhém roce svého života spadl z půdy a pohmoždil si páteř a hrudník. Toto zranění ve spojitosti s nedostatečnou lékařskou péčí a podvýživou vyústilo v těžkou kyfoskoliózu páteře a tzv. plicní srdce. Malý Zahradníček se tak stal již ve dvou letech invalidou s vyhlídkou na budoucí progresi zdravotních problémů.