Jedná se o přednášku proslovenou 22. března 1916 na Denisově Ústavu pro slovanská studia pařížské university, tiskem vyšla poté pod názvem Svět a Slované. Masaryk si v ní klade dvě ústřední otázky. Předně – hned úvodem - jaké je ve světě postavení Slovanů, a z toho pak plynoucí možnosti jejich budoucí perspektivy. Připomeňme, že text vznikl přesně uprostřed první světové války, odpovídá tedy geopoliticky i kulturně své epoše, vychází z tehdejší reality, do níž pak autor vložil své prognózy a představy. Pro naše dnešní čtení je jistě velice zajímavé zjištění, že Masaryk už zde s naprostou vehemencí odmítal předsudky a obavy z Rusů a Ruska, jež bylo, zejména z německých politických míst, viněno ze světovládných ambicí. Jak nám ta slova dnes znějí aktuálně!

Předkládáme vám tedy nyní podstatný výtah oné Masarykovy přednášky jako další důkaz toho, že dějiny se umí (bohužel někdy až příliš citelně) opakovat.

----------------

Tvoří Slované ve svém celku opravdový organismus? Myslím, že lze odpověděti rozhodným ano. Vidíme tu zřejmě skupinu národů odlišných, z nichž každý má svou vlastní řeč, z nichž každý pěstuje svou národní literaturu, své vlastní dějiny, svého zvláštního národního ducha, u nichž však zároveň existuje slovanské vědomí, pocit, že všichni přináleží k témuž slovanskému organismu.

Toto slovanské vědomí není u všech slovanských národů stejně silné a mohutné; liší se dle dob dějinných a podle společenských tříd, je však všem společné. U nás Čechů, a já mluvím dle vlastní zkušenosti, je velmi silné již ode dávna. Ti. kdo nejsou Slovany, mohou dobře chápati karakter tohoto slovanského vědomí přirovnáním a analogií.