Tisovo Slovensko se vymezilo velmi přátelsky až vazalsky vůči Hitlerovu režimu, a tedy se dalo čekat, že většina jevů a trendů prosazujících se v „Říši“ ve zmenšené či lehce modifikované podobě přijde na pořad i na Slovensku. Jedním z hlavních témat, která tak přišla na přetřes, byl vztah nové moci k Židům, takto hlavnímu cíli nacistické propagandy. Ponechme stranou vnější znaky. Zatímco nacisté nad vjezdové brány do svých koncentráků věšeli pokrytecké heslo Arbeit macht frei (Práce osvobozuje), tak Slováci se s tím zbytečně nemazali a na své lágry (třeba ten v Novákoch nebo v Seredi) explicitně napsali Pracovný tábor Židov.

To zásadnější ale mělo dostat legislativní podobu. Stalo se to relativně brzy a neslo to formální název „Nariadenie č. 198/1941 Sl.z. zo dňa 9. septembra 1941 o právnom postavení Židov,“ takřečený Židovský kódex, jenž v 270 paragrafech ustanovil na Slovensku zvláštní právní režim pro občany židovského vyznání, kteří tím de facto ztratili občanská práva.

Četba toho chladného právnického dokumentu je ovšemže příšerná. Nejen neosobnost, s jakou se zde zachází s lidskou podstatou postižených (Židů a „míšenců“), to známe dobře už z Norimberských zákonů, z nichž Slováci, zejména v úvodních částech, hojně opisovali. Možná ještě odpudivější je ta hokynářská pečlivost a puntičkářství, pronikající zejména do těch částí zákona, týkajících se židovského majetku. Neboť ten zjevně zákonodárce zajímal víc, než nějaká „roduvernosť“. V oblasti zabírání majetku a sankcionování, když se tomu někdo sebeméně postavil, byli autoři neobyčejně pregnantní. Skoro až německy, chce se říci.

Vybral jsem pro vás dnes několik podstatných paragrafů onoho „kódexu“, z nichž vyčteme zejména nekonečný soupis oblastí normálního života, jež byly Židům za Tisa upřeny. Zbytek zákona (zde neuvedený, ale kdo chce celek, má odkaz na konci pod článkem) obsahoval právě ony procedurální, prováděcí a sankční metodiky.

Židovský kódex je dalším varovně vztyčeným ukazovákem do minulosti, jako by chtěl opakovat známou Santayanovu tezi o tom, že kdo se neumí poučit z historie, je odsouzen k tomu si ji prožít znovu.