Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV. Původní vyhraněně marxistické pozice opustil koncem 50. let.

Především díky své knize Dialektika konkrétního (1963), která byla přeložena do mnoha jazyků, se stal celosvětově přijímaným intelektuálem. Roku 1968 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968 až 1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 žil pouze z honorářů za starší publikace vydávané v zahraničí a z podpory českých emigrantských nadací. Roku 1990 se vrátil na univerzitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu AV.

Po roce 1989 vydal tyto publikace: Století Markéty Samsové (1993), Jinoch a smrt (1995), Předpotopní úvahy (1997) a Poslední eseje (2005). Právě z těch naposled jmenovaných čerpáme ukázky pro dnešní díl tohoto cyklu. Dva eseje – jeden o dodnes živém a možná čím dál aktuálnějším tématu našeho vstupu do vojenského paktu NATO, druhý o (ne)slušnosti v politice a světě kolem nás. V obou se Kosík ukazuje jako brilantní esejista, velice vstřícným jazykem podávající hluboké myšlenky s trvalou platností. Posuďte sami.