Bohuslav Balbín (1621 – 1688) byla významná osobnost českého myšlení, historiografie a literární vědy. Od 15 let, kdy vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, žil v duchovních a akademických kruzích. Ačkoli jako jezuita byl spjat s katolicismem a monarchií, byl velký vlastenec a propagátor českého jazyka a českých dějin. To nalezlo výraz v jeho klíčových dílech Rozpravy na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, Rozmanitosti z historie Království českého a Výtah z dějin českých.

Vazba na národní jazyk a kulturu byl namnoze důvodem k různým restrikcím a zákazům publikace. V tomto smyslu měl Balbín pestrou zkušenost se zemským místodržícím Bernardem Ignácem z Martinic. Tomu také věnoval jedovatý básnický spisek Trophaeum neboli Pamětní nápis. Zkuste při jeho četbě jméno Martinicovo nahradit nějakým jménem z dnešní české politické současnosti. Budete překvapeni, jak slova barokního autora neztrácejí na aktuálnosti a použitelnosti.

----------------

PRVNÍ HISTORICKY VĚRNÝ PAMĚTNÍ NÁPIS, jejž veškerý duchovní stav a všechny církevní řády v Čechách daly dobrovolně a ochotně vytesat na hrobový kámen nejjasnějšího a nejslovutnějšího pana pána Bernarda Ignáce Bořity z Martinic, hraběte Svaté říše římské, pána na Smečně a ve Slaném atd., purkrabí Království českého, a to v rodinné kapli sv. Ondřeje v metropolitním chrámu sv. Víta (bude-li si snad přát pohřeb na tomto místě).