Autor dnešní „potkané“ knihy Megahrozby, Nouriel Roubini (* 29. březen 1958 Istanbul), je americký ekonom narozený v rodině íránských Židů v Turecku. Je řazený k neokeynesiánské škole.

V jeho čtyřech letech se jeho rodina usadila v italském Miláně, kde vystudoval ekonomii na Università Commerciale Luigi Bocconi. Roku 1988 pak vystudoval mezinárodní ekonomii na Harvardu pod vedením Jeffrey Sachse. Poté se stal vyučujícím na univerzitě v Yale, pracoval pro Mezinárodní měnový fond, Světovou banku, Federální rezervní systém či izraelskou centrální banku. Jeho vliv mimořádně vzrostl poté, co předpověděl americkou hypoteční krizi roku 2007 a následnou globální ekonomickou krizi. Roku 2009 ho časopis Foreign Policy označil za 4. nejvlivnějšího intelektuála světa.

Nakladatelství LEDA, známé svou výběrovou ediční politikou (uvedlo k nám např. Douglase Murrayho, Yorama Hazonyho atd.), o knize uvádí: „Nouriel Roubini, jenž proslul svými úspěšnými předpověďmi náhlých obratů v hospodářském a politickém vývoji světa, vykresluje vyhlídky lidstva pro 21. století. Analyzuje deset fundamentálních problémů ekonomické, finanční, politické a ekologické povahy, k jejichž destruktivnímu potenciálu nelze přirovnat nic z toho, co lidstvo zažilo v minulosti. Patří k nim obrovské celosvětové zadlužení, negativní demografický vývoj, dramaticky se zhoršující stav penzijních systémů, deglobalizace se závažnými důsledky pro mezinárodní obchod, růst geopolitického napětí v důsledku soupeření mezi Spojenými státy a Čínou, nevypočitatelný faktor v podobě rychlého rozvoje počítačových technologií a z nich bouřlivý vstup tzv. „umělé inteligence“ i výhled „přehřáté“, částečně neobyvatelné planety. Závěrečná kapitola přináší pozitivní autorovy návrhy, jak by bylo možné odvrátit některé z těchto hrozících katastrof.“

A doprovází to citátem Nassima Nicolase Taleba, filosofa a matematika, který o knize Megahrozby napsal: „„Roubini lehce proniká do nejzávažnějších problémů a způsob jeho myšlení je mezi ekonomy nebývale průzračný. Tak výstižný a přiléhavý popis světové politicko-ekonomické situace jsem jinde nenašel. Po přečtení jeho knihy se čtenáři asi uleví, a kdyby si její poselství osvojili centrální bankéři a další aktéři moci, ulevilo by se i světu.“

Pro ukázku jsme dnes vybrali samotný závěr knihy, kde autor shrnuje svá zjištění do srozumitelných tezí a klade si tu podstatnou otázku, zda je ještě vůbec možné v knize popsaným megahrozbám čelit, či dokonce před nimi uniknout. Na knize je cenné také to, že ačkoli nemusíte s jejím autorem absolutně ve všem souhlasit, přiměje vás přemýšlet o otázkách, které klade. Už to samo má smysl. Jak napsal kdesi Lessing, hledání pravdy má větší cenu než pravda sama.