Zpráva z tisku:

„Ruské letadlo Tu-154 se v dnes ráno zřítilo do Černého moře krátce poté, co vzlétlo z mezinárodního letiště Adler u Soči. Na palubě zříceného ruského letadla bylo 64 členů skupiny Alexandrovci. Nikdo zřejmě nepřežil.“

Vážení Alexandrovci,

vlastně teď není podstatné, jestli to píši těm z vás, kteří našli smrt ve vlnách Černého moře, nebo přeživším, kteří bezpochyby ponesou vaši uměleckou a hlavně historickou tradici dál. Znamenali jste a znamenáte velmi mnoho, nejen pro minulé století, kdy vás váš zakladatel Alexandr Alexandrov postavil jako živý štít proti násilí, hudbu jako projev víry ve vítězství nad těmi, kdo šíří nenávist a smrt. U nás se vypráví zkazka, kterou zdatně šířil spisovatel Jirásek a po něm politik Nejedlý, totiž že řídké, leč vydatně a nahlas zpívající šiky husitů zahnaly kdesi křižáky na útěk. Vlastně vůbec nezáleží na tom, zda je ta zkazka postavena na historické pravdě. Už takhle, sama o sobě, dodává národu v nouzi jistou sílu a důvěru ve vlastní síly. A každý si ji pamatuje. Všechny děti (aspoň mé generace) vědí, co znamená věta Ktož sú boží bojovníci, a jaký účinek měla nebo aspoň mohla mít na početnější, ale nesourodé vojsko odnaproti, které nespojovalo přesvědčení o významu sdílené věci, myšlenky, zájmu. Kteří byli vyslání do pole za peníze, a ty nikdy nad opravdovou vírou nevítězí.