Vážený pane,
Vaši existenci jsem (mea culpa) zaznamenal až po českém vydání Vašeho románu s příznačným názvem Bůh v troskách (A God in Ruins), který byl Vaším předposledním (opustil jste tento svět jen čtyři léta poté). V Americe vyšel roku 1999 a u nás hned rok nato. Jak by ne, zdejší nakladatelé i čtenáři nejspíš vědí, že Vaše knihy jsou sázkou na jistotu. Připomněl jsem si Vás a Vaši knihu znovu v těchto časech, neboť její titul jako by prognosticky předznamenal epochu, jež nás provází. Na starém kontinentě pohřbíváme s fanfárami stará božstva, ale s těmi novými nemáme nic společného, a tak vlastně rukama a ústy nejvyšších vrchnostů Evropy zavíráme za jejími krásnými i tragickými dějinami patrně na dlouho dveře. A v té Vaší Americe se taky schyluje k podivnému klinči. O post nejvyšší se perou dva symboly toho, co bychom nazvali americkou kulturou či životním stylem. Žena, která kromě svého pohlaví a minulosti první dámy vlastně nemá, co by „světu v troskách“ nabídla, leda velkohubou lidskoprávní rétoriku, která neváží o nic víc než vzduch, jejž ve chvíli vyslovení zamoří. A proti ní stojí movitý kašpárek, svým způsobem ztělesnění amerického snu, jenž však od časů gründerského kapitalismu přestal být (zejména intelektuály z newyorské kavárny) obdivován a vzýván, naopak, stal se ikonou k otloukání. Tento pretendent je velkohubý, nevybíravý, nepříliš sympatický a neprůhledný: nikdo neví, co od něj čekat. Těžko říci, co z toho je horší – nečitelná perspektiva, v níž může být skryta i jistá naděje, nebo zřejmá budoucnost naplněná nudou, přetvářkou a pokrytectvím?
Právě v tomto kontextu jsem znovu vzal do ruky Vaši knihu, politickou fikci, v níž jste nabídl s bezmála desetiletým předstihem svou představu o amerických presidentských volbách v roce 2008. Zaspekuloval jste si, jak asi, s jakými aktéry a v jaké konstelaci tyto volby proběhnou. Fakt, že ve skutečnosti ty volby tehdy vyhrál Barack Obama, který právě stříhá poslední dílky metru pobytu ve svém úřadě, činí násobně lákavým vystavit Vaši prorockou vizi zrcadlu reality, ale to je jen jedním, a určitě ne jediným důvodem, proč vzít Boha v troskách na vědomí.
Předně jde o mimořádnou knihu, literárně košatou, vypravěčsky opulentní, s působivým jazykem, takže četba sama je estetickým zážitkem. Za druhé jde o ságu, která zobrazuje rodokmen svým způsobem typického amerického rodu, kde se mísí různé imigrantské vlny minulosti, kulturní či náboženské vlivy – irský, latinskoamerický, katolický, židovský. V tomto tavícím tyglíku se rodila americká identita po celé dějiny, a ve zkratce něco podobného zažívá hrdina Vaší knihy Quinn O´Connell. Vtělil jste mezi řádky úvahy o důvodech a dimenzích amerického vlastenectví, což je fenomén, bez nějž by Amerika Vašich časů nebyla tou Amerikou, která v jistém smyslu dominovala světu. A je dobré porovnat tu reflexi onoho fenoménu s jeho dnešní podobou: co z toho kovbojského přesvědčení o tom, kde je umístěn pupek světa, ještě platí, a co je jen mediální mýtus a rétorická kadence zdůvodňující výdaje na zbrojení a hledání nepřítele doma i jinde?
Vy svého O´Connella doprovázíte po klikaté cestě životní a politickou kariérou – až před dveře Bílého domu. Demonstrujete na něm americké ideály i handicapy. Vtělujete do něj svoji možná až naivně idealistickou víru v to, že politiku lze dělat počestně a spravedlivě. Což je ostatně opět kus amerického mýtu, bez nějž by se velmoc nutně dávno zhroutila. Opět se vnucuje otázka: neděje se to právě v těchto okamžicích?
A tento americký smysl pro trvalé hodnoty je navíc poměřován a mísen jakousi ryze židovskou pochybností a skepsí. Vy jste si z židovské identity vytvořil celoživotní literární téma (podobně jako řada jiných amerických autorů, třeba Bernard Mallamud či Saul Bellow), najdeme ji v různých Vašich knihách (od Exodu po Lvy v průsmyku). Také zde je židovství důležitou pointou O´Connellova příběhu a výzvou pro Ameriku, a vlastně celý zbylý „svět v troskách“.
Ve své fikci jste předjal presidentské volby roku 2008 docela věrně. Na jedné straně stojí již poněkud okoukaný republikán, který je nutně za ta léta provázán se zájmy kapitánů amerického průmyslu a financí. A na druhé straně O´Connell, nositel demokratického ducha i legitimace. Navíc Irčan, katolík, a jak se nakonec ukáže, vlastně kdysi adoptovaný Žid. Položil jste si otázku, zda Amerika snese židovského prezidenta. Podobně si Američané ve skutečnosti řešili dilema, zda je představitelné, aby v čele země stál černoch, nadto muslimského původu, nebo žena (jak zpíval John Lennon, „Žena je negrem světa“). V každém případě se jednalo, v knize i realitě, o volbu znamenající dramatické překonání letitých stereotypů. Ale také, jak dnes víme, až truchlivý důkaz Cimrmanovy teorie „očekávání – a zklamání“. Obamova prezidentura nepřinesla Americe a světu mír, jak sliboval onen uspěchaně dekorovaný laureát Nobelovy ceny za mír. Naopak – přinesla světu víc válek, než vláda kteréhokoli z Obamových předchůdců v Bílém domě. Obama předvedl, jak snadno lze slibovat – a sliby neplnit. Naboural tak mýtus o americkém smyslu pro nezvratnou platnost podané ruky.
Leč vraťme se do řádek Vaší knihy. Povedlo se Vám atmosféru všech těch předsudečných dilemat vystihnout dokonale. Samozřejmě s výhradou, že Váš O´Connell je literární postava, a tedy je v mnoha směrech dokonalejší, čitelnější a symboličtější, než hadovitě pružný, ideově prázdný a jen frázemi hýřící Obama, kterého si opravdu málokdo může představovat jako svatého muže, Blanického rytíře vyhánějícího z Ameriky veškerou špínu a zlo. Jenže Vy jste nepsal o Obamovi.
Kniha Bůh v troskách je zajímavá ještě v jednom ohledu: je v ní velmi půvabně popsáno zákulisí politicko-mediálních hrátek, ne nepodobných slavnému filmu Vrtěti psem. Kapitola, v níž se tábory prezidentských kandidátů dohadují, jakou špínu na protivníka médiím podstrčí, jakou dokreslí a jakou prostě zgruntu vytvoří, jen aby poškodily jeho šance, jsou opravdovou čtenářskou lahůdkou pro každého, kdo k těmto hrátkám někdy i jen přičichl. A to jak z té politické, tak z novinářské strany.
Vlastně se Vám v té knize možná povedl pravý opak toho, oč Vám asi šlo: Není to rehabilitace „amerických“ myšlenek a ideálů, ale hodně nepříjemný pohled na to, jak jsou pošlapávány, překrucovány a zneužívány. Proto je té knize stále dobře rozumět.
Až budou vyhlašovat výsledky souboje mezi Trumpem a Clintonovou a až bude vítěz s nakreslenou slzou v oku slibovat zemi a světu modré z nebe, budu myslet na Vás. Ale dobře mi u toho moc nebude, to mi věřte.
Petr Žantovský
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
