Vážený pane,

Vaši existenci jsem (mea culpa) zaznamenal až po českém vydání Vašeho románu s příznačným názvem Bůh v troskách (A God in Ruins), který byl Vaším předposledním (opustil jste tento svět jen čtyři léta poté). V Americe vyšel roku 1999 a u nás hned rok nato. Jak by ne, zdejší nakladatelé i čtenáři nejspíš vědí, že Vaše knihy jsou sázkou na jistotu. Připomněl jsem si Vás a Vaši knihu znovu v těchto časech, neboť její titul jako by prognosticky předznamenal epochu, jež nás provází. Na starém kontinentě pohřbíváme s fanfárami stará božstva, ale s těmi novými nemáme nic společného, a tak vlastně rukama a ústy nejvyšších vrchnostů Evropy zavíráme za jejími krásnými i tragickými dějinami patrně na dlouho dveře. A v té Vaší Americe se taky schyluje k podivnému klinči. O post nejvyšší se perou dva symboly toho, co bychom nazvali americkou kulturou či životním stylem. Žena, která kromě svého pohlaví a minulosti první dámy vlastně nemá, co by „světu v troskách“ nabídla, leda velkohubou lidskoprávní rétoriku, která neváží o nic víc než vzduch, jejž ve chvíli vyslovení zamoří. A proti ní stojí movitý kašpárek, svým způsobem ztělesnění amerického snu, jenž však od časů gründerského kapitalismu přestal být (zejména intelektuály z newyorské kavárny) obdivován a vzýván, naopak, stal se ikonou k otloukání. Tento pretendent je velkohubý, nevybíravý, nepříliš sympatický a neprůhledný: nikdo neví, co od něj čekat. Těžko říci, co z toho je horší – nečitelná perspektiva, v níž může být skryta i jistá naděje, nebo zřejmá budoucnost naplněná nudou, přetvářkou a pokrytectvím?

Právě v tomto kontextu jsem znovu vzal do ruky Vaši knihu, politickou fikci, v níž jste nabídl s bezmála desetiletým předstihem svou představu o amerických presidentských volbách v roce 2008. Zaspekuloval jste si, jak asi, s jakými aktéry a v jaké konstelaci tyto volby proběhnou. Fakt, že ve skutečnosti ty volby tehdy vyhrál Barack Obama, který právě stříhá poslední dílky metru pobytu ve svém úřadě, činí násobně lákavým vystavit Vaši prorockou vizi zrcadlu reality, ale to je jen jedním, a určitě ne jediným důvodem, proč vzít Boha v troskách na vědomí.

Předně jde o mimořádnou knihu, literárně košatou, vypravěčsky opulentní, s působivým jazykem, takže četba sama je estetickým zážitkem. Za druhé jde o ságu, která zobrazuje rodokmen svým způsobem typického amerického rodu, kde se mísí různé imigrantské vlny minulosti, kulturní či náboženské vlivy – irský, latinskoamerický, katolický, židovský. V tomto tavícím tyglíku se rodila americká identita po celé dějiny, a ve zkratce něco podobného zažívá hrdina Vaší knihy Quinn O´Connell. Vtělil jste mezi řádky úvahy o důvodech a dimenzích amerického vlastenectví, což je fenomén, bez nějž by Amerika Vašich časů nebyla tou Amerikou, která v jistém smyslu dominovala světu. A je dobré porovnat tu reflexi onoho fenoménu s jeho dnešní podobou: co z toho kovbojského přesvědčení o tom, kde je umístěn pupek světa, ještě platí, a co je jen mediální mýtus a rétorická kadence zdůvodňující výdaje na zbrojení a hledání nepřítele doma i jinde?