Původně (od roku 1941) se jednalo o pracovní tábor, ale již v červenci 1942 byl založen vyhlazovací tábor, tzv. Treblinka II, kde bylo prováděno systematické vraždění především polských Židů. Tábor byl zrušen po vzpouře, která začala 2. srpna 1943 (hleďme, další výročí!). Odhady počtu obětí za existenci tábora se velmi liší, nejčastěji bývá udáváno 730 až 900 tisíc mrtvých (podle jiných pramenů až 1 000 000). Stal se tak druhým nejvražednějším táborem po Auschwitz–Birkenau II. V poměru zabitých ku přeživším (cca 1 přeživší na min. 10 000 zabitých) má Treblinka hrůzné prvenství. Přežili pouze uprchlí vězni. Vzhledem k relativně krátké době „provozu“ (červenec 1942 – srpen 1943) a počtu obětí Treblinka drží děsivý rekord v počtu zavražděných na jednom místě v celé historii lidstva. Většina vězňů byla přivezena transporty z varšavského ghetta.

Treblinka byla jedním ze tří vyhlazovacích táborů založených během Operace Reinhard, další dva byly Belzec a Sobibór. Stavba tří vyhlazovacích táborů vycházela z poznatků pilotního projektu tábora Chełmno. Operace Reinhard byla zastřešena samotným Heinrichem Himmlerem a řízena Odilo Globocnikem v Polsku. Vyhlazovací tábory v rámci operace Reinhard nespadaly do stejné kategorie a struktur řízení jako ostatní koncentrační tábory.

Ještě před spuštěním Operace Reinhard bylo zavražděno okolo jednoho miliónu Židů. A to převážně příslušníky mobilních jednotek Einsatzgruppen spadajícími pod SS, kteří zabíjeli na území okupovaném Němci. Během systematického vyvražďování začalo být zřejmé, že Němci nemohou postřílet milióny Židů, kteří jsou koncentrování v ghettu ve Varšavě a v dalších ghettech a koncentračních táborech po celé zemi. Nalezené řešení předpokládalo výstavbu vyhlazovacích táborů. Podle vyjádření SS Brigadeführera Jürgena Stroopa bylo jen mezi 24. červencem až 3. říjnem 1942 přesunuto do Treblinky z Varšavského ghetta okolo 310 000 osob.

Tábor se skládal ze dvou částí: Treblinka I (byla rozdělena do dalších dvou podčástí) a Treblinka II. První část Treblinky I sloužila jako administrativní část, kde byly ubikace jednotek SS, sektor ukrajinské (sic!) gardy, velitelství, pekárna, sklady a obytné prostory pro 1000 vězňů. Chod tábora zajišťovalo totiž 20-30 členů SS-Totenkopfverbände, 80-130 ukrajinských strážných a asi 700-1000 vybraných vězňů. SS-mani tábor řídili, vedli nástupy, rozdělovali práci, trestali ty, co se „provinili", stříleli práce neschopné. Ukrajinci hlídali tábor, naháněli lidi do plynových komor, dohlíželi na hladký chod prací.