Oč se vlastně většina médií, zejména těch tzv. mainstreamových, před volbami snažila? Snížit volební šance právě Babišovi. Proč to média a novináři činili, je zřejmé rovněž. Srdce (a nejspíše i peněženky) mnoha našich žurnalistů bijí dlouhodobě na straně subjektů jako je TOP 09. Velká část našich novinářů je takzvaně proevropská, rozuměj: zastává názor, že je třeba vlézt bruselské administrativě pod sukni a nevystrkovat odtamtud nos, a s tím se obvykle druží i postoj ke geopolitickým otázkám. Dlouhý čas to měli naši mediální borci jednoduché: z Washingtonu přišel pokyn, jak myslet, mluvit a psát, a bylo tedy čeho se držet. Označil se společný nepřítel (třeba Rusko), a bylo vymalováno.

Černobílý svět je našim médiím dlouhodobě vlastní. Dobro a zlo, pravda a lež, láska a nenávist. Hlavně si neklást komplikovanější otázky a nemít pochybnosti, toť denní chléb průměrného českého médiusa. Myšlení totiž je pracné a s nejistým profánním výsledkem, kdežto papouškování bezpracně vynáší. Mnozí o tom vědí své už z časů před listopadem, jen ten společný nepřítel dlel tehdy na opačné straně světa než dnes. Jinak mnoho rozdílů nenajdete.

Pokud tedy zazní náležitě triviální, i tomu poslednímu kandrdasovi v redakci srozumitelný a hlavně jednoznačně hodnotově polarizovaný mediální refrén, můžete vzít jed na to, že ho všude brzy bude plno. To bylo konečně velmi dobře patrné před mnoha našimi volbami, nejen těmi aktuálními.