V pražských Holešovicích se pro něj dokonce už stavěla budova – dnes v ní sídlí navigační systém Galileo. Počítač měl vyhodnocovat kolik je v zemi zapotřebí toaletního papíru, banánů, gumiček do stěračů a všeho dalšího zboží, aby se odstranila tržní nerovnováha. Rozuměj: nedostatek skoro všeho. Tato křeč jen potvrzovala, že československá ekonomika byla v roce 1989 prakticky nereformovatelná.

Čas na změnu byl ještě někdy po roce 1968, o dvacet let později už ne. Ano, v dosavadním trendu mohla existovat ještě nějakou dobu, živena levnými surovinami ze Sovětského svazu, kam také vyvážela podstatnou část své nepříliš kvalitní produkce. Ale v normálních ekonomických poměrech přežít nemohla. Něco se muselo stát. A jak to bylo obvyklé v těch letech, to „Něco“ muselo přijít především ze Sovětského svazu.

Zřejmě nejdál v hledání příčin, které vedly k našemu Listopadu, jde prezident Miloš Zeman. Nedávno mi řekl, že rozpad Sovětského Svazu začal v roce 1969, kdy Američané přistáli na Měsíci, a Rusové si uvědomili, že jejich jediné prestižní odvětví - kosmický výzkum - prohrálo soutěž s Amerikou. Tehdy podle něj došlo k psychické destrukci a začal se rozpadat Sovětský svaz.

I někdejší náčelník StB generál Lorenc, se kterým jsem mluvil v říjnu v Bratislavě, ukazuje na Moskvu. I on se svými lidmi pátral po tom, co vlastně Gorbačov zamýšlí. Dnes říká, že to bylo úplně zbytečné. Protože to, co Gorbačov zamýšlel a to co se událo, byly dvě úplně rozdílné věci.