Jejich chodníky lemovala řetězová zábradlí a v jejich okách visely tisíce a tisíce nejrůznějších zámků. Pátral jsem po tom, co to znamená a náš kameraman mi zdejší zvyk vysvětlil.

Zatímco v Evropě házíme do fontán nebo do studen mince, abychom se tam vrátili, v Číně to řeší tak, že se k tomu místu připoutají zámkem a klíč od něj hodí do propasti místo mince.

Zavětřil jsem zajímavé téma, odešel ke kiosku koupit zámek a za chvíli jsme už natáčeli o svébytném místním zvyku reportáž. Popsal jsem jej do kamery, zamkl zámeček a klíč krásným obloukem poslal do propasti.

Mé počínání sledoval průvodce skupiny Asiatů a s pověstnou zdvořilostí se mě zeptal, co jsem to dělal. Trochu jsem si sice říkal, že by to měl vědět lépe než já, ale nakonec jsem usoudil, že Asie je velká, zvyk znát nemusí a podrobně jsem mu jej vysvětlil. Překládal jej skupině svých turistů a já byl za hvězdu. 

Ovšem jen do té chvíle, než mi čínská velvyslankyně v Praze ozřejmila, že se to má přece jen trochu jinak. Žluté hory jsou v Číně oblíbeným cílem svatebních cest. Novomanželé zámečkem uzamknou svoji lásku na celý život a stejně tak dlouho doma pečlivě uchovávají klíček od ní.