Do našich domovů se polehoučku vrací symboly monarchie. Zabydlel se zde císař František Josef I. i se svou Žofií, císařovna Marie Terezie má v Praze už své místo. Televizní seriály vyhlazují škraloupy monarchie. A ti nedočkaví již nabízejí k přejmenování hlavní ulice v Praze. Do třetice těch skvělých zpráv z Prahy přidávám, že na Staroměstském náměstí, jen kousek od popravčích špalků 27 českých pánů, vyrostl před časem Mariánský sloup, nejspíše jako oslava monarchie Habsburků
Také v hostincích již nemůžeme vést hlasité vlastizrádné řeči, své názory šeptáme, nebo si je necháváme doma. Bretschneiderové si dnes užívají své velké dny. Těch zachycených vlastizrádných projevů přibývá po stovkách. Není se čemu divit, po třech pivech někdo něco plácne a už toho „zločince“ mohou vést před zraky jeho dítek na policejní stanici. K němu připojí i hostinského, protože mlčky přihlížel a souseda, že jim nezavolal. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na Haškova nebohého hostinského Palivce, ten vyfasoval 10let kriminálu kvůli nezbedným mouchám, které „sraly“ na obraz císaře pána. Vím, doba se změnila, dnešní kriminál už není tím kriminálem z doby mocnářství, na cele není škopek, ale oddělené WC, také jídlo je teplé… Podstata je ale stejná.
Naši předci umírali za císaře pána v předem prohraných válkách, jen těch padlých z českých zemí v 1.světové válce bylo na 150tisíc, umírali na srbské, na ruské i na italské frontě. Jejich pomníky vidíme ve všech městech i vesnicích. Za císaře Františka Josefa I. v roce 1916 byl vynesen rozsudek smrti nad řadou předních českých politiků, jako byl Karel Kramář, Alois Rašín či Václav J. Klofáč. Od popravy je zachránila jen smrt císaře Františka Josefa I. a amnestie nového císaře Karla I. Přesto byl císař František Josef I. zařazen mezi význačné osobnosti našeho státu. Lidská paměť je nějak krátká. Alespoň u někoho.
Císař František Josef I. (1830 – 1916) a císařovna Alžběta mají dnes čestné místo v panteonu Národního muzea, jen kousek od TGM. Místo mu udělal nacisty popravený autor „Reportáže…“ Julius Fučík. TGM a Karel Havlíček Borovský si s císařem budou mít co říci, Havlíček o svém vyhnanství v Brixenu, TGM zase o odboji i o slavných legiích.
Naši předci byli i zruční a pilní, pro monarchii budovali průmysl, postavili Vídeň, kde pak šlechta tančila při Straussově Na krásném modrém Dunaji.
Nejsme tedy císaři, ani monarchii nic dlužni.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
autor: PV
