Chodilo se i k Lippertovi na pražské Příkopy, nebo do lahůdkářství Zoufalý na Jungmannově náměstí. Nebyly to jen tyto firmy, v každém, i v tom nejmenším městě, bylo poctivé lahůdkářství, uzenářství, pekařství. České potravinářské firmy se staly světoznámými svou kvalitou potravin a svou značkou dobývaly svět. Bylo tomu, jak za mocnářství, tak i za první republiky, ale bylo tomu i v době předlistopadové, tedy za socialismu. Za socialismu zmizely sice vývěsní štíty se jmény zakladatelů, ale přesto tradice značek zůstala. Kvalita „Pražské šunky“, trvanlivých salámů, párků, ale i těch obyčejných venkovských špekáčků, byla i za socialismu poctivá, normy byly tehdy přísné. Ke strouhance, sóje a jiným „doplňkům“ masa bylo ještě daleko.

Doba se změnila. Vše se zrychlilo, ovládl nás konzum a spěch. Dnes místo k Lippertům, Paukertům, Maceškům … chodíme do KFC či sedíme u McDonalda. Nebo stojíme u stánků s pizzou, kebabem, … Zejména na mladou generaci cílí reklama, tedy lákavý západní styl života. Místo pravidelného stravování snídáme v metru, obědváme něco v klusu, k večeři nám dovezou domů pizzu, v pozadí toho všeho je často nízká kvalita potravin. To vše zapíjíme přeslazenou, ale dle reklamy světovou značkou. Nezdravá výživa zejména u dětí bije na poplach. Děti tloustnou, obezita je alarmující, místo hřiště, přírody, pohybu, sedí u PC. Přibývá také alergií dětí na mnohé potraviny. Nedivme se.

Místo obilí, brambor, všude kolem nás nedozírné žluté lány řepky. Naše zemědělství ztratilo soběstačnost. Chemizace půdy narůstá, ptám se, jak dlouho s tím vydržíme? Stále více jsme odkázáni na dovoz, často i velice nekvalitních potravin. Nad kvalitou zavíráme oči. V Česku mizí potravinářské zpracovatelské podniky, ale i prodejny s českými potravinami, tedy i to řeznictví, uzenářství, lahůdkářství…