Tvořitelům nové historie, je třeba si připomenout, co mnichovskému diktátu předcházelo. Fašismus v roce 1938 nabíral na síle, pochodoval Evropu . Československo (ČSR) bylo jedním z posledních ostrůvků demokracie. Fašismus vítězil ve Španělsku, za přispění Německa, Itálie a za pasivního přihlížení pozdějších „mnichovanů“, Británie a Francie. Hitler v březnu obsadil Rakousko. Také fašistická Itálie se činila, vtrhla do Albánie. Další obětí v Hitlerových plánech v pochodu na východ, mělo být Československo. Mnichov se stal jen předehrou této tragédie. A sudetští Němci záminkou a pomocníkem při likvidaci ČSR. To je třeba důrazně připomínat i dnes.

Poslední pamětníci této mnichovské zrady již pomalu odchází z tohoto světa. Pro dnešní studenty, mladou generaci obecně, je to příliš vzdálená historie. Jsou také manipulováni. Kdo jim dnes připomene ve škole, v médiích, že demokratické Československo, bylo v předvečer druhé světové války obětováno západními mocnostmi, k uspokojení územních požadavků Německa?

Británie a Francie se v Mnichově řídily pudem sebezáchovy a obranou svých imperiálních zájmů . Britský premiér Chamberlain se těsně před Mnichovem v září (15. a 22.), dvakrát sešel na poradě s Hitlerem. Na jejich stole ležel osud Československa , ….. ČSR mělo být obětováno pro „ věčný mír v Evropě “. ČSR k mnichovskému jednání nebylo dokonce ani přizváno. Tedy to známé : „o nás bez nás“. Zástupci ČSR byli po ukončení jednání jen stroze seznámeni s tímto mnichovským rozhodnutím a s ultimativním vyjádřením, „ že odmítnutí této dohody by mělo pro ČSR nedozírné následky “.