EU při první, opravdu vážné zkoušce totiž zcela selhala. Utekla před problémem, před svou odpovědností. Tak říkajíc: „Strčila hlavu do písku“. A tak epidemie zastihla státy EU zcela nepřipravené, v mnohých dnes kolabuje zdravotnictví, ekonomika i politická stabilita. Umírají lidé.

Ještě před měsícem EU řešila zcela zástupné, nicotné problémy. V té době vrcholila v Číně epidemie koronaviru, odborně označovaná jako COVID-19. Pro EU byla Čína příliš daleko, její starosti si bruselští úředníci nepřipouštěli. Před měsícem přitom televizní štáby, s rouškami či s respirátory na obličeji, dávaly událostem v Číně patřičný důraz. Místo poučení se na Čínu spíše valila kritika, dnes je lhostejné, zda byla oprávněná, nebo jen tak ze zvyku. Bruselská administrativa se z epidemie v Číně nepoučila, naopak místo koordinovaného postupu v Bruselu vládla pasivita. Desetitisíce úředníků, europoslanců, eurokomisařů „trápily jiné problémy…“!