Platilo to za Rakouska i za První republiky, na té řemeslné zručnosti stavěla i Třetí říše. Česká zručnost a podnikavost dala světu takové značky, jako byla Škoda, ČKD, Jawa, Tatra, Avia, Zetor, Baťa, Moser, Orion, …mohl bych pokračovat. Mnohé z nich bojují každý den o přežití, mnohé již neexistují. Kolben s Daňkem (ČKD) podobně, jako Janeček s Waltrem (JAWA) by se nestačili divit…

Český průmysl to byly i železárny, ocelárny, zbrojovky, vyváželi jsme cukrovary, pivovary, cementárny, elektrárny, ale i prvotřídní zbraně. Svět obdivoval naše tramvaje, lokomotivy, letadla, naftové motory, sklo i porcelán. Světoznámá byla česká šunka i české pivo. Náš kosmonaut předběhl takové státy, jako je Británie, Francie, Německo, Itálie. Řemeslo i půda se dědily, rodinné firmy se budovaly desítky let. Náš průmysl patřil ke světové špičce. Dnes místo patřičné hrdosti ohýbáme záda pro upadlé drobečky. Radujeme se nad pozlátkem. Zapomínáme, či dokonce zatracujeme odkaz i píli předků.

Za montérky jsme se dříve nestyděli, proto i v době „předlistopadové“ jsme si dokázali se vším poradit. Nebyl v obci autoservis, byl ale šikovný soused, druhý soused byl zase elektrikář nebo zedník a tak to bylo se vším. Učiliště byla plná, rodily se desetitisíce řemeslníků. Patřil jsem k nim, domovem mi byla na čas podkrkonošská Úpice a její TONAVA, továrna na váhy. Dříve nesla jméno KAMOR, Karel Morawetz jí dal život již v roce 1894. Otvírám dnešní noviny… jako stovky jiných i ta TONAVA skončila. Přežila mnohé režimy i doby, Karel Morawetz by se divil…