Nejsou to děti z nějakého afrického státu či sirotci ze Sýrie. Tyto hladové děti, jsou naše české děti. Z našich měst a obcí. Jejich rodiny nemají na školní obědy. Zatím ještě nestojí u popelnic…
Otvírám noviny z počátku školního roku, tedy ze září 2018. Dovídám se, že sto tisíc dětí je u nás ohroženo chudobou. Školní jídlo je pro ně luxusem. Děti, které mají hlad, mají i horší školní výsledky. Ale co je hrůzné, že narůstá diskriminace dětí již od první třídy základní školy. Děti se rozdělují na ty tzv. „socky“ a na druhé - lepší, vyvolené… Před touto diskriminací zavíráme oči. U metra vybíráme na pejsky, kočičky … jen na domácí problém s chudobou zapomínáme.

Školními obědy diskriminace dětí jen začíná. Vedle obědů tyto děti nemají ani na školní kroužky, nemají na lyžařské kurzy, na lístek se třídou do divadla, nemají na výlety ... nemají na tablety, mobily, počítače. To poslední je možná nepodstatné, ale půjde to s nimi celý život. Mnozí tuto životní nespravedlnost neunesou, některé konce bývají hrozné.