Přesto i z dnešního pohledu nelze zapomenout na mnichovské ponížení roku 1938 i na následnou německou okupaci. Ani po 82 letech nelze zapomenout na dobu, kdy naši otcové, dědové stáli na hranicích, chtěli za svou vlast bojovat! Místo obrany vlasti přišel Mnichov a s ním slzy a beznaděj. Přesto v těchto dnech ponížení se rodili hrdinové domácího i zahraničního odboje, umírali nakonec i za ty, kteří nás zradili – Francii a Velkou Británii. Bojovali na východní frontě, osvobozovali Ukrajinu, Polsko, Slovensko. Osvobodili i naši vlast. Važme si svobody. Mnichov nám ohnul páteř, cítíme to dodnes. Velice často žmouláme čepici před novou vrchností. Také láska k vlasti budí u mnohých podezření…

Mnichovské dohodě v září 1938, předcházela jednání, které vedl britský premiér Chamberlain v září (15. a 22.), s Adolfem Hitlerem. Na jejich stole ležel osud Československa. ČSR k mnichovskému jednání nebyla dokonce ani přizvána. Naši zástupci byli po jednání jen stroze seznámeni s tímto mnichovským rozhodnutím a s ultimativním vyjádřením, „ že odmítnutí této dohody by mělo pro ČSR nedozírné následky“. Statisíce našich občanů bylo vyhnáno z pohraničí, muselo opustit své domovy v obavách o svůj život. Okleštěné Československo ztratilo 30 % své rozlohy a 34 % obyvatelstva. Na obsazeném území zůstalo přes milion občanů české, slovenské a rusínské národnosti.