V koncentračním táboře Osvětim – Birkenau se nacházel tzv. Terezínský rodinný tábor.  Do tohoto tábora bylo od září 1943 převezeno z Terezína kolem 5000 našich židovských spoluobčanů. Od počátku příjezdu měli určitá „privilegia“, tedy z pohledu ostatních vězňů. Děti mohly zůstat u rodičů, vězni neprocházeli hrůznou selekcí…. Připomínám, že v tzv. rodinném táboře živořili podobně, jako ostatní vězni,  jejich úmrtnost nebyla nižší…. 

Délka jejich pobytu byla nacistickým vedením tábora Osvětim přesně vymezena. Naděje skončily po půl roce, vězni z tzv. Terezínského rodinného tábora byli převezeni na nákladních vozech k plynovým komorám… A zde v ranních hodinách 8. března 1944 bylo zavražděno 3792 našich občanů, mužů, žen i dětí. I těch malých dětí….

Cestou na popravu zpívali českou hymnu, byli stateční i v hodině své smrti. 3792 lidských bytostí, které by se vešly do města velikosti jihočeských Volar, bylo zavražděno během několika hodin.