Letos v červnu na Karlově mostě se tančilo, stoly se pod bohatou hostinou jen prohýbaly. Opozice jásala, to vše na dohled od Pražského hradu. Ty fotografie obletěly celou republiku a snad i celou Evropu. Opozice vzkazovala premiérovi, prezidentovi, vládě i veřejnosti: „Pandemie byla u nás poražena! Zahoďte ty roušky! Tancujte, jásejte!“ Bylo to velké vítězství. V té době Evropa bojovala s pandemií, ale u nás se tančilo…

Uplynuly pouhé dva měsíce. Pandemie nespala, nebyla poražena, jak nám vzkazovala opozice, bylo tomu právě naopak. Z obrazovek se na nás valí jedna negativní zpráva za druhou. Současná situace připomíná válečný stav. Čísla padlých i raněných denně rostou. Nemocnice praskají ve švech. Začíná se projevovat nedostatek lékařů, zdravotního personálu i lůžek. Budují se polní nemocnice. Jsou zavřené školy, muzea, sportoviště, nehrají divadla, kina… všude vidíme roušky, na stolcích dezinfekce. Ptáme se, jak bude zítra, pozítří, za měsíc? Opozice zase hýří svou chytrostí, vláda prý zaspala. Na tu hostinu už nejspíše zapomněli. My občané ale ne!