Nepamatuji si v polistopadové době podobnou hysterii. Výročí posloužilo i k vulgárním útokům na demokraticky zvolené představitele našeho státu.

1. září si naopak zcela v tichosti připomeneme počátek druhé světové války. Obdobně  koncem září i 80. výročí Mnichova. Zde na rozdíl od těch viníků ze srpna 1968, strůjci mnichovského porcování Československa, tedy vlády Francie, Velké Británie, Itálie a Německa, nebudou stát na pódiu našeho opovržení. Přitom to byly právě tyto vlády, které šly cestou uspokojení územních požadavků Německa. U tohoto výročí budou česká média vážit každé slovo, přitom právě Mnichov 1938 otevřel agresorovi dveře na Východ. 1.září 1939 bylo přepadeno Polsko, západní demokracie Francie a Británie Polsku nepomohly.

Po boku německých agresorů  pochodovala proti Polsku i slovenská armáda,  do Polska vpadly tři slovenské divize.  V očích polského národa byli  Slováci okupanty.

Za dva roky v červnu 1941 slovenská armáda opět „zachraňovala evropskou civilizaci“ po boku Německa, při tažení proti SSSR. Na 100tisíc slovenských vojáků bojovalo  po boku německé armády, slovenšti vojáci se „opět osvědčili“. Příkladem mohou být slovenští letci, kteří  sestřelili na 200 sovětských letadel…  Za okupační slovenskou armádou zůstaly tisíce civilních obětí….  Také v očích ruského (sovětského,  lidu byli  Slováci okupanty.

Je naší ctí, že český národ se za Protektorátu, nestal součástí evropské křížové výpravy proti slovanskému národu na východě Evropy. Nestavěli jsme protisovětské legie, naopak byli jsme první, kteří stáli se zbraní v ruce po boku Rudé armády v boji proti okupantům. Naši vojáci bojovali  od Sokolova, přes Kyjev, Duklu, Ostravu… bojovali proti fašismu na všech frontách světové války. Říkejme to nahlas, není třeba se za to stydět! 

V Evropě po rozpuštění Varšavské smlouvy místo tolik slibovaného míru na „věčné časy“,   začíná opět válečná hysterie. Kolem Ruska se budují válečné základny, nenávist vůči Rusku se stává politickým i mediálním programem.

Přemysl Votava
Mpř. Národní socialisté