Před mnoha lety našla u nás druhý domov. Ona Ukrajinka, manžel Rus, smíšené manželství, jakých je na Ukrajině mnoho. O Vánocích, když jsem u ní kupoval dárky pod stromeček, měla ještě úsměv na rtech a mnoho prostých přání… V těchto dnech jsem se opět zastavil, ukrajinská vlaječka mne zdravila již z dálky. Místo pohody vidím starosti, její příbuzní žijí v Žytomyru na Ukrajině… Tam je také válka. Loučili jsme se s přáním lepších dnů i s pocitem solidarity s lidmi, jejichž vlastí je mnohonárodnostní Ukrajina. Až půjdete kolem, zastavte se…

S lidem Ukrajiny máme mnoho společného, zejména jazyk, kulturu, historii. Ukrajina, to je i hrdinství našich předků u Zborova, Sokolova, Kyjeva… Kyjev v listopadu 1943 pomáhali Čechoslováci osvobozovat. Podkarpatská Rus po 20 let byla součástí předválečného Československa, mnoho našich dědů pomáhalo překonat zaostalost tohoto krásného koutku země.

Blízkost přetrvala až do současnosti. Prodavačky, zedníci, ale i zdravotní sestry, lékaři našli u nás práci i domov. Tak, jako ta pracovitá paní ve Vršovicích.