V době, kdy se prohlubuje vzájemné odcizení politiky a občanů, se pro mnoho voličů stává volba prezidenta, poprvé v českých dějinách přímá, nadějí na zlepšení situace. Ačkoliv jsme přesvědčeni, že náprava poměrů musí mít daleko komplexnější charakter, není nám lhostejné, jakou osobu si občané do čela státu vyberou, neboť tím vyjadřují, jaké hodnoty, zájmy a politický styl by měli jejich volební zástupci reprezentovat. V této souvislosti sledujeme se znepokojením, že podle průzkumů veřejného mínění mají reálnou šanci na úspěch kandidáti, kteří by po tristní éře Václava Klause sotva představovali zásadní zlepšení.

Miloš Zeman je částí veřejnosti považován za levicového kandidáta, který svá nejúspěšnější léta v politice strávil jako oponent Václava Klause. Zeman byl však nejen oponentem, ale zejména také partnerem Václava Klause v dobách tzv. opoziční smlouvy (1998 – 2002). Oba politici jsou si dodnes blízcí a nelze vyloučit, že by Miloš Zeman na postu prezidenta byl jednou z opor návratu Václava Klause do stranické politiky. Po programové stránce Zeman reprezentuje směr, který po vzoru Tonyho Blaira přistupuje na základní teze neoliberalismu a oslabuje sociální stát, aniž by k němu nabízel jinou alternativu než nadvládu finančního kapitálu. Alarmující jsou Zemanovy postoje v zahraniční politice (podpora izraelské agrese vůči Palestincům, požadavek leteckého úderu na Írán), sklon k mentorujícímu až agresivnímu vystupování vůči nositelům jiných názorů (např. ekologickým aktivistům) či projevy nenávisti k islámu.

Ani druhý kandidát označovaný médii za favorita, Jan Fischer, nepředstavuje podle ProAltu žádoucí alternativu. Je to muž bez politické vize, zato s nápadným citem pro kariérní vzestup a pro zájmy těch, kdo mu jako aktuální držitelé moci k tomuto vzestupu mohou pomoci. V 80. letech byl členem KSČ, dnes by však – podle vlastních slov – odmítl jako prezident jmenovat premiéra vlády opírající se o komunistické hlasy. Takový postoj implikuje pohrdání ústavou i částí voličů. K čemu má naopak Jan Fischer respekt, to jsou zákulisní hybatelé dnešní politiky. Navzdory prohlášením o rozchodu s politicko-podnikatelskými elitami se opírá o podporu lidí, jako jsou miliardář Tomáš Chrenek či „mediální magnát“ Jaromír Soukup.