Myšlenka, že prodělání infekce je přirozenější a následná ochrana dlouhodobější a účinnější, je zcela špatná a je krokem zpět. Zpět do doby, kdy na infekční onemocnění u nás umírali tisíce až desetitisíce dětí a dospělých. S infekcí je vždy spojené možné riziko závažných průběhů, komplikací, hospitalizací, někdy i celoživotních příznaků nebo následků. Očkování všechna tato rizika minimalizují.

Očkovací látky svojí podstatou a složením nemohou vyvolat samotné infekční onemocnění. Princip očkování není založen na umělém vyvolání „mírné nemoci“, ale na aktivaci imunitního systému látkou, která je původci infekce pouze podobná.

Vakcíny nejsou toxické a není v nich více například rtuti, formaldehydu nebo hlinitých solí, než denně přijímáme z prostředí či jídla. Očkování, v porovnání s každodenním kontaktem s viry a baktériemi, zdaleka nemůže zatěžovat imunitní systém. U novorozenců naopak, překlenuje očkování období, kdy si dítě s přirozenou infekcí samo neporadí.

Význam